ZPRÁVA

·        2. 12. 2011 : FILTR NA LISU

O křtu cédéčka Filtru si přečtěte na Filtruj.cz.

           

ZPRÁVA

·        2. 12. 2011 : CD ŽIVOT JE DESETIBOJ

O vydání "debutového" cédéčka Filtru si přečtěte na Filtruj.cz.

           

RECENZE

·        1. 11. 2011 : TAKOVÁ NORMÁLNÍ SVÁZANÁ

Tentokrát jsme očekávali velikou porobu. Proč to? Jednak v televizi hrála Plzeň s Barcelónou a hlavně proto, že jsme hráli na severu, v Klášterci nad Ohří, v rámci týdenního festivalu amatérského divadla Klášterecké divadelní žně. A severní linie, ta pro nás vždycky dopadla zle: Ústí 2005, Chomutov 2007 i Děčín 2011. Jenže Klášterec je už trochu na severozápadě (čili Aš a Plzeň), říkali jsme si v naději... A nakonec to bylo tak nějak napůl. Naše Svázaná byla naprosto standardní, žádná chyba, žádný propad, ale zároveň nevybočovala ani směrem nahoru. Co se dá pochválit nad standard, byl Tomášův start a celý Fílův Édouard, který byl opět v hovadské ráži. Velmi nevídaný byl potlesk na otevřené scéně po všech třech retrech... Klášterecké publikum se ale nenechalo vodit za nos, první půlku se nudilo, v druhé jsme ho dostali. A to nám také řekli v následné besedě.

V besedě jsme se také dozvěděli, žej sme byli „divoká karta“ z Děčína – normálně totiž Klášterec vybírá z programu Hronova. A jak řekl otec festivalu Jan Milota: „Na začátku jsem si říkal: to bude průser... Ale pak se mi to všechno propojilo a ohromně se mi to líbilo!“ A to tak, že nám dvě hodné divačky honem běžely po konci koupit jako dárek sýr Gervais!... Nebyla to hodnotící diskuse, ale přátelská beseda, kde jsme s publikem žertovali a laškovali – omílal se hodně Děčín a jeho kritika, kterou místní nechápali (zejména totiž chválili míru stylizace, jeden divák říkal, že na Hronově chybí právě takovéto divadlo). Kdosi se zeptal, co se nám dnes nepovedlo. Jenže dnes se nám povedlo (byť ne ohromujícně) všechno – a tak Tomáš po pravdě pravil: „Zadřel jsem si třísku...“

V diváckém hlasování jsme se dostali na „hezké čtvrté místo“ ze čtyř dosavadních inscenací... Půlka nám dala za jedna, třetina za dvě, jen dvě čtyřky a žádná pětka...

           

ZPRÁVA

·        16. 9. 2011 : OPENING SEZÓN ANEB PODZIMNÍ RETRO

O zahájení sezóny Filtru si přečtěte na Filtruj.cz.

           

ZPRÁVA

·        11. 9. 2011 : PODĚBRADSKÁ NÁPLAST ZA DĚČÍN

Krvik Totr skončili se Svázanou jen těsně na druhé pozici v hlasování delegátů o nejlepší inscenaci FEMADu (zcela zaslouživší si to Lakomec Geisslers Hofcomoedianten Petra Haška měl 58 hlasů, my 49). Ale jinak získali Cenu kritiky, Cenu tisku (za originální ztvárnění mezilidských vztahů) a Filip Votava cenu za nejlepší mužský herecký výkon přehlídky!

Udílela se ještě Cena diváků, ta by nás asi nejvíc potěšila, ale „neproměnili jsme“. Do Geisslers putovala i Cena za nejlepší ženský herecký výkon – to by nám mohlo být jedno, ale nutno dodat, že Gervaise byla do této soutěže početnými vtipálky rovněž nominována... A „volně“ nám unikla i Cena divadelních klubů za výtvarný počin – dva ze tří chtěly Lakomce, jeden Svázanou. To není marné!

Dalším vavřínem pro nás bylo, že jsme dostali hned pět nabídek na různé festivaly od zástupců nehrajících souborů.

Hotové žně! Český lev! Oskáři! Děkujeme, dojati... Ale byla to fuška, to ne že ne!

           

RECENZE

·        10. 9. 2011 : SVÁZANÁ PŘIJATA V SALÓNU ODMÍTNUTÝCH

KYSELÉ HROZNY

Tomáš Kout v Poděbradech strávil nejnenáviděnější léta života, v rámci hotelové školy (1993-1996) a nakazil tím tehdyvá i své krvické kamarády. Vše tedy bylo ambivalentní: Nabídka hrát v Poděbradech, v rámci FEMADu, tedy Salónu odmítnutých, navíc bylo třeba, aby jeden z členů souboru strávil v Poděbradech aktivně celý festival. Tímto delegátem byl odvážně právě Tomáš. Ale jen se tam vydal, vše staré bylo smazáno, a to až do Tomášova veřejného prohlášení: „Poprvé jsem v Poděbradech rád.“ Za velkého přispění rovněž přítomné Hanky Malaníkové ovšem.

 

FESTIVAL

Vše bylo nepřehánějícně skvělé: organizace ctěného řídícího Jakuba Charváta, dodržovaný harmonogram, péče o delegáty i soubory, systém diskusí (starostou a bývalým hlavním FEMADem Ladislavem Langrem skvěle a pevně řízená beseda, kde tři minuty hovoří Zlý muž, tři minuty Hodný muž, nikdo přitom neví, kdo jím bude, zbývajících 54 minut následuje energická rozprava o dramaturgii, režii, herectví, scénografii a divácká volba o nejlepšího herce) i vyhlášení. Něco takového jsme rozhodně ještě nezažili. A všude nikoli kritická, ale k věci jdoucí přátelská atmosféra divadelních příznivců. Bylo to „jako tenkrát“, když ještě o něco šlo. Tohle bylo skutečně zastavení v čase a spěchu. Vše se navíc odehrávalo v areálu zámku, odkud člověk nemusel vytáhnout paty, a tak se dav nerozprchával.

FEMAD (tedy Festival mladého amatérského divadla) býval festivalem, kde se hrály politicky odmítnuté kusy. Nyní navázal na princip „odmítnutých“, avšak těch, kteří těsně neprošli „výš“, na Hronov. Bylo ohromně legrační, jak po takřka každém dalším představení se společnost hromadně vysmála tomu, že „ani toto neprošlo“ a jak si Hronov sám zavařil, že o takové věci přišel. Čili ani titul Salón odmítnutých nakonec nebyl pokořující, ale jaksi utvrzující, že vlastně o nic nejde.

 

SVÁZANÁ

Ale pojďme k našemu meritu, Svázané, která má sice již po „veřejné derniéře“, ale „na vyžádání“ ji míníme hrát, dokud o ni bude zájem. Na 40. ročník FEMADu nás vzali po porobě v Děčíně, a spolu s námi i Propadlo (s delegátkou Hankou Malaníkovou, s níž Tomáš strávil celé čtyřdenní) a Terryho Stráže! Stráže!.

Fakt, že je „po derniéře“, nám hru už předem tak nějak uklidnil, už opravdu nejde o nic než se (a druhé) naším dílkem bavit. Tentokrát byla Svázaná ale absolutně jiná, protože došlo na náš typický spontánně časový fór: Před jeviště nám postavili sponzorovu ceduli, značka Milko Polabských mlékáren. I co nás hnedle napadlo? Vzali jsme ceduli a strčili ji pod altán. Když nás pak moderátor uvedl, publikum už bylo naše, protože tenhle náš fór bylť hned rozmáznut, nadto Tomáš s Petrem hovořili o tom, že se „pokusí sponzora nezklamat“, a už si brali do ruky tvarohovou pomazánku Mandava.

Začalo se a my tři si dali stručné pokyny k práci s Mandavou. Tomáš tedy s větou „Mám tu i sýr“ vytáhl z košíku Mandavu, a když zmizel a objevil se Petr obdivující připravený piknik, Mandavu natrhl a s rozkoší na špičku lžičky estétsky ochutnal. Když přilezl Filip, ve výtečném načasování Mandavu popadl a hulvátsky se jí začal cpát. Hoši mu dali prostor a publikum se zalykalo smíchy. Nakonec se o Mandavu začal Tomáš s Filipem přetahovat, a když se Tomáš i s Mandavou vzdálil z jeviště (a už ji nepřinesl nazpět, bylo toho akorát), Petr doolízal lžičku.

Víc už jsme se Mandavě nevěnovali, ale i tak jsme měli publikum na lopatě, a to v plnosti zblajzlo celou Svázanou. Potlesku na otevřené scéně bylo několik (nejvíc „ever“), čtení ze sešítku probíhalo od věty k větě, přerušováno burácivým smíchem a aplauzem, v samotném finiši tleskali a houkali lidé třikrát, než se úplně setmělo. A následovala naše asi nejdelší děkovačka, kterou jsme navíc doplnili o další práci s Mandavou (nakonec jsme tuto lahůdku rozhazovali do rozbouřeného „skorotrutnovského“ publika).

Shrnuto: nebýt Mandavy a Polabských mlékáren, bylo by to všechno mnohem těžší, ale tohle přející publikum by nám nejspíš i tak rozumělo. Po areálu poděbradského zámku pak všude šumělo PŠT a KFT a řeči o Gervaise. A to i přes to, že došlo na místy hrůzná pochybení – Petr měl hned po první větě ukrutné okno, které trvalo věčnost, než se díky spontánnímu tanečku s Mandavou vrátil do role. Tomáš nenahodil nejlíp, Filip splácal páté přes deváté, v jednu chvíli to spadlo celé všem. Ale vše jako by bylo jedno a jen mimochodem v dokonalém celku, ze všeho jsme se dostali a finiš byl valícím se majstrštykem. Zejména Filip, jehož Édouard byl fantastický, ačkoli říkal úplné blbosti (míněno ve scénáři se nevyskytující) a šumloval, jenže tentokrát to byl po dlouhé době úplně přesně on, hovado bez lisu a klihu. Nejcennější je to, co máme nejraději: když na svou stranu strhneme úplně cizí publikum, které o nás nic neví. A když je pak na naší straně zhruba 150 lidí jako teď, to je balzám na všechny (děčínské) rány.

Techniku obstaralo tradiční již a sehrané duo Ječný Hamma – Cígler Pavůl. Nejenže se jim vydařilo, ale hlavně, bylo to poprvé v dějinách divadla, co mistr zvukař během výkonu své funkce kojil...

 

BESEDA

„Hodný muž“ Rudolf Felzmann: „Nerad vstávám a nerad chodím na divadlo v 10 ráno. Ale na Krvik Totr vstaňte. – Po dlouhé době jsem viděl na amatérském divadle jasný děj, začátek, průběh i konec, pointu, kde se ukáže, proč to celé je. Perfektně hraný oblouk. Jedná se tu. A ač mám naslouchátko, po dlouhé době jsem slyšel vše, každé slovo, v celé plasticitě.“

„Zlý muž“ Antonín Navrátil: „Nebyl tam jedinej klaunskej nos...“ Ale to byla legrace. Spíše směřoval k myšlence (a nestihl ji v limitu vyjádřit), že divadlo je optické, ale když se tady vypne zvuk, nic neuvidíme.

Oba a vlastně všichni se shodli, že tento druh humoru nemají rádi, ale tenhle přijali bez výhrad. A jako často či vždycky, i zde převládla obava z feministických keců, již nakonec překonalo nadšení, jak to doopravdy bylo, a že svázaná Gervaise nebyla někde vzadu v kumbále, ale na lisu... TV režisér Jiří Adamec nám před svým rychlým odjezdem vzkázal: „Tohle představení beru!“ Možná z toho bude krvická Sanitka...

Kritik Václav Špirit vyzdvihoval „product placement“ – s reklamou teď pracuje každý, i jako s ironickým prvkem, ale my to nikam necpali, pracovali jsme s tím stručně a mnohem působivěji než ostatní. Odjíždějící mlékaři prý zářili (na to téma se strhla spousta spontánních legrací, když jsme veřejně proklamovali naději, že nám retroaktivně pošlou nějaký ten settisíc). Celá tato záležitost vyšla především proto, že jsme se sejrem jednali v rolích, v postavách.

Jeden divák zahájil dlouhou a pro Svázanou typickou (a oprávněnou) sérii kritiky, že hrajeme ve stejné intenzitě, ve stejném napětí, že se to nikam herecky nevyvíjí. Tentokrát však davová psychóza způsobila, že si všichni začali obhajovat, proč to tak je a že to tak má být – že alespoň v divákovi hra zůstane i po jejím konci. Nicméně pan Felzmann: „Temporytmus, to není jen pořád střídání. Ve Svázané se postupně doplňuje obraz, příchodem tří typu a objevováním předmětů se hra nenápadně rozvíjí.“ Starosta Langr: „Celé je to statické, ale vůbec to nevadí.“

Potěšil nás takto zejména profesionál na prkno vzatý, herec Otakar Brousek ml.: „Tento humor také není můj šálek kávy, rovněž mi obvykle vadí stejný rytmus, ale tohle ve mně zůstává a velmi děkuji!“ (V soukromém hovoru s Tomášem pan Brousek ml. odhalil, že on taky rád a vlastně jedině píše ve dvou. Že to je silnější a zábavnější – v tomto si notovali. Tomáš noty obohatil vyjádřením Smoljakovým, že když píšou dva, síla se nesčítá, nýbrž násobí.)

Diváci: „Obdivuji disciplínu a kamenné tváře herců. – Přesnost a čistota, vyrovnané herectví všech. – Vhodně zvolené tiky a jejich důsledné dodržování hru podpořily.“

Když se objasnilo, že námět je kratičká blbost a celá hra je naše, zvedla se vlna nadšení z našeho autorství – to je vždy největší blaho.

Scénografie: „Všichni mají tři tuny kokotin a tady přitom vůbec nevadí, že tam není nic.“ Vyzdvihovala se práce s kostýmy („Neměli jste je na sobě, ale byli jste v nich.“) a práce s rekvizitou.

Jedna z mála větších výtek zazněla z úst Hanky Malaníkové: že totiž zvedáme oči k střeše altánu tak nešikovně, že to vypadá, že nad námi stojí přinejmenším katedrála. Má bohužel pravdu...

A pak už se všechno vrhlo na Fílu, kterého pan starosta Langr označil vedle autorů a režisérů Novotného/Kouta jako „výkonného umělce“, i získal si Fíla všechny památnými již slovy „velice výkonný umělec“... A bavící se osazenstvo vykřikovalo „Třináct – dva!“... Édouard byl probrán zleva zprava a stal se z něj prototyp burana a bouráka. A když došlo na hlasování o nejlepšího herce inscenace (a když pan starosta Langr odmítl kolektivní cenu, ač pan Felzmann řekl: „Vy jste trojice boží!“), Fíla jednoznačně vyhrál. Zaslouženě a dobře mu tak, konečně vavřín!

PS: Po prapodivné inscenaci pana Hrušky Lásky hra osudná (toho, který se tak nudil na Svázané v Děčíně) tento na diskusi prohlásil: „Pokaždé to vyjde jinak. Klukům z Krviků to dnes vyšlo o 300 procent líp než na Děčíně.“ To znamená, že jsme dnes hráli na 380 procent?...

           

ZPRÁVA

·        23. 7. 2011 : ONA & ON (ON THE ROAD)

O letním výjezdu Filtru se Zuzkou Macákovou si přečtěte na Filtruj.cz.

           

ZPRÁVA

·        8. 6. 2011 : SVÁZANÁ V KONZERVĚ PŘIPRAVENA K POUŽITÍ

Svázaná má po pražské derniéře. Co to znamená? Že jsme ji ukončili z hlediska vlastní produkce, protože už na ni naše publikum nechodilo. Ale neuzavřeli jsme ji úplně – myslíme si, že se natolik vydařila, že je dobré ji mít stále připravenou k použití, a to jak pro zájezdy mimo Prahu, tak pro vaše večírky a večery ve vaší produkci. Pokud byste o ni stáli a seženete-li si diváky, zahrajeme Svázanou více než rádi.

Tu je kontakt na nás!

           

RECENZE

·        7. 6. 2011 : PRAŽSKÁ DERNIÉRA SVÁZANÉ – GERVAISE PŘIŠLA!

Povedlo se. Vydařilo se. Stálo to za to.

Závěrečná pražská Svázaná měla spoustu pro a jen pár proti.

Ta proti: tolik chyb jsme asi nikdy nenasekali, každý z nás tří, kvanta kvanta. Ale ani jedna z těchhle chyb nevadila vůbec ničemu – byla to jen zaškobrtnutí, která maximálně pošmouřila derniérovou idylku. Nejhorší bylo pekelné vedro v sále, ale to není na naše bedra...

A teď ta pro: celek držel, ani naposledy jsme nepolevili a zahrnuli všechny předešlé připomínky (snad jen vyjma děčínské poroty, to by to mělo 20 vteřin až 20 minut...). Publikum bylo skvělé, ale zcela nederniérové – v naprosté většině to byli samí skutečně cizí lidé, anebo známí, kteří nás ještě neviděli (například 18 let neviděná Silva Pitráková ze základky, jejíž jméno jsme šópli do huby Vrátnému v Továrně), opakujících se diváku bylo jen pár a vůbec nepřišlo takové to „jádro“, to si nás odbylo už u Cimrmanů. Nejdůležitější a nečekaná věc: bylo plno! Sice jsme večírkově zvolili dobrovolné vstupné, ale nezdá se, že by tohle tolik přilákalo. Hrálo se nám tedy naprosto snadno a skvěle, tentokrát jsme nikterak nedřeli, ale po vlnkách zlehka hopsali.

Ze „support týmu“ chybělo jen Marysko, omluvené Matyášem: Físcha byl tentokrát za diváka, Ivan Švýcarský kroužil kolem s Jonášem a u světel kraloval Pavůl dirigován zvukaří Hammou.

Děkovačka byla předlouhá, žádné obvyklé třikrát, ale snad sedmkrát. A uprostřed toho na nás Hamma ušila derniérový špílec – po roce se včera z Ejmeriky navrátivší Martina Vaníková zaplula přirozeně do českého rybníku a krvické atmosféry a v bikinách Gervaise stylově napochodovala na pódium, by obdarovala trio bramborovými „parohy“. Nutno říci, že ona scéna byla tak profi, že publikum se domnívalo, že to k tomu patří... Patrně i proto, že jsme okamžitě „hráli s“, byli z ní celí nesví a rozpačití a po obdarování jsme ji nadrženě odparožili do zákulisí... Moc pěkná tečka, bohužel nenatočená a nevyfocená.

A je to, konec filmu! Svázáno jest!

           

ZPRÁVA

·        27. 5. 2011 : FILTR: DOKONÁNO JEST: DESETIBOJ JE ZA NÁMI

O galakoncertě k deseti letům Filtru si přečtěte na Filtruj.cz.

           

POZVÁNKA

·        19. 5. 2011 : FILTR: DESETIBOJ ZA HUMNY!

O blížícím se galakoncertě k deseti letům Filtru a hostech si přečtěte a fotky si prohlédněte na Filtruj.cz.

           

RECENZE

·        15. 5. 2011 : DĚČÍNSKÉ NECHOPOCHOPENÍ

HRA

Ostražiti přijeli jsme se Svázanou na Divadelní Děčín, celostátní to přehlídku amatérského činoherního (a hudebního) divadla. Ostražiti, neb na tento formát poprvé, nu a fiaskoidní písecká premiéra z roku 2003 nás varovala. A vcelku patřičně. Nepodcenili jsme zkoušky, dokonce jsme se zevrubně snažili aplikovat připomínky z Žižkovského, tj. vygradovat finiš (neb u Cimrmanů jsme si užívali prostoru a nepatřičně to roztáhli).

Do Děčína jsme přijeli už v pátek večer (trio + Hamma s Jonášem a Ivan Švýcarských), abychom se aklimatizovali. Čekal nás luxusní servis organizátorů. Doprava do motelu U Kaple, tam jsme si dali co šláftruňk dvě pivka na zahrádce (-50 °C). Ráno jsme absolvovali veleuvolněnou a příjemnou zkoušku v přírodě u hotelu, snídaňové pivo teklo proudem. Pak už zbyl čas jen na krátkou procházku, špatný oběd, dobrou cukrárnu a hurá do divadla na sousedské dívadlo Pražáci na vinařských stezkách (poněkud proti naší adrese, leč výtečné).

Pak přišla řada na nás. Měli jsme lukrativní servis: jednak top pozici posledního soutěžního představení ve večerním prime time a hlavně tři hodiny na přípravu, přičemž jsme se rozhodli hrát na jevišti i s diváky (neb žádní prý nechodí a byli bychom utopení) – proměna byla v cuku letu, krásně nasvíceno a nazvučeno. S Hammou u zvuku a Ivanem u světel jsme si udělali regulérní hereckou zkoušku, velice nečekanou. A čekalo se.

Diváků nakonec přišlo dost – osmdesátisedé hledišťátko bylo plné, navíc pro nás nezvykle bylo elevační, takže jsme měli před sebou krásný všudydav (a nahoru se hraje líp než dolů). Ač nás prakticky nikdo vůbec neznal, diváctvo jsme si bezpochyby získali, smálo se a byl to pro nás sice vydřený, ale velice vydařený večer. Tomáš skvěle nastartoval a pak jelo vše jako po drátkách (až na jistou Fílovu fázi, kdy to na delší dobu spadlo, ale vybrali jsme to). A finiš jsme opravdu vygradovali.

Byli jsme nadmíru spokojeni – byla to jedna z nejsoustředěnějších a nejpovedenějších Svázaných, bylo to znát i ze spokojenosti publika a následných ramenatých poklepání nám. Leč přišla diskuse...

 

DISKUSE

Přepisujeme naše poznámky, jak během dlouhé hodiny přituhovaly a přituhovaly:

Petr Hašek (režisér a shodou náhod Petrův spolužák z „ročníku“, byť jiné katedry DAMU): „Intelektuální hra na základě banální anekdoty – tři paroháči jsou obětí studie studentky.“ (Zajímavé, jak často zní ve spojení se Svázanou „banální anekdota“, čemuž se nebráníme: byla to pro nás autorsko-herecká študýrka.) „Vzorec, herecké cvičení. Tématem je herectví.“

Luděk Horký (dramaturg): „Postavy se ignorovaly – nebo i herci? * Dramaticky se to mohlo víc vyostřit, ale stylizace 1) textu, 2) naložení s textem byla dobrá. * Laboratoř se způsobem sdělování.“

Radovan Pácl se nás jako správný dramaturg nejprve zeptal, „proč jim to Gervaise udělala“. I vzpomněli jsme si (neb tuto hru máme promyšlenou do detailu a ještě nás nikdo nenachytal, ale už trochu zapomínáme), že chtěla nastavit zrcadlo egoušským chlapů, kteří si o sobě moc myslí. I zarubalo se do nás: „Je to (pro mě negativní) herecké inženýrství – slovo je jediný dokument, herectví nikde nebo skromné. * Rozum na mě začal tlačit, bylo cítit, že dochází dech, tak začali tlačit ještě víc.“ (Zde nesouhlasíme: možná je od začátku inscenace špatně, autorsky i režijně, ale v rámci toho eventuálního „špatně“ my naopak s postupem hry získáváme na nadhledu a užíváme si ji, speciálně v Děčíně to tak pro nás bylo.) „A objevení zápisníku pak přišlo divně shůry – proč to udělala?“ Nuže zde se dá jen oponovat: ano, to je naprosto nelogické v běžném světě, aby někdo takhle složitě tahal tři chlápky za nos a dal jim to sežrat bojovkou a zápisníčkem, ale tohle je náš autorský svět a my v něm ctíme absurditu. Takže je to v pořádku, pro nás.

Petr Hašek: „Inscenace má tři složky: 1) hra s jazykem a slovem (ta je nejlepší), 2) studie hereckého vyjádření (avšak málo nápadité, málo hledání, monotónní, principy mužů se nemění; je to jako commedia dell´arte, ale tam se pracuje s odstupem a energií), 3) rozehrání příběhu tří paroháčů – chybí ale nějaké pojítko, co to /ty tři složky?/ spojuje.“

Petr Christov (divadelní teoretik): „Každý máme odlišný pohled na to, co to znamená, co nás baví. Intelektuálský humor mám rád, ale tady mě nechává chladným. Svázaní jsou herci – specificky se omezují, ale je to chladný konstrukt. * Když nejedu na vlně tohoto humoru, vnímám to jinak, i když mu rozumím. * Proč mě to vůbec nezasáhlo?“

Kateřina Baranowska (scénografka): „Stylizaci mám ráda, ale zde mě nikdy nic nepřekvapilo – a stylizace začala být monotónní. * Vůbec to nevzniká přede mnou – i když nejste roboti, komunikace s divákem byla nulová. Je to dokonalý hodinový strojek, ale chybí mu divadelní komunikace – někoho to baví sledovat, někomu je to málo.“

Petr Hašek: „To vše je mi sympatické, ale k čemu to slouží, proč to tiká?“

Jaromír Hruška (režisér): „Proč mě to nebavilo? Měl jsem strašně brzy načtenou mechaniku, model. * Není to tak chytré, aby mě to drželo hodinu. Dvacet minut by stačilo.“

Radovan Pácl: „Všechno vím předem – nic mě nečeká, je tam to inženýrství. Intelekt ovládá smyslové vnímání, sděluje přes rozum.“

Jaromír Hruška: „Tenhle typ divadla mám strašně rád, ale tohle není ono.“

Radovan Pácl: „Bylo to nastavované – chtělo by to víc zhustit.“

Petr Christov: „Čas je zpomalený, vědomě, ale ne vtipný. * Deníček mohl být odbytý za dvacet vteřin. Stojí tu proti sobě luxusně velký čas versus rychlé, úsečné ujíknutí, gesto s kravatou apod.“

 

REAKCE

Tomáš vše shrnul s tím, co víme léta, ale nejsme schopni to vyřešit: chybí nám režie. Nejsme totiž ochotní k sobě, ke svému autorství pustit někoho z venku a zároveň si nechceme upřít radost z hraní. Petr shrnul připomínky poroty, že jsme to skutečně napsali jako študýrku, autorskou i hereckou, pro sebe, a nic víc to není. Takže všechny názory mají něco do sebe, ale nemělo by nás to tolik bolet. Nebyl to Hamlet, ale študýrka.

Musíme uznat, že stylizace herců se nastolí, ale nemění a nevyvíjí, což nám dosud nedošlo, až tady. A mechanický konstrukt je také pravda, ale jedno takové divadlo snad svět unese, ne? Na druhou stranu zápisníček a krabička jsou základ hry, který nám všichni, odborní i obyčejní chválí – tak jak to, že tady se shodli, že je to taková blbost a že by stačilo to odbýt dvaceti vteřinami, respektive dvaceti minutami? Nemůžeme si pomoct od dojmu, že porota byla unavená a nebyla na nás ani trochu zvědavá. Protože tyhle názory zazněly poprvé, a to už nás viděla pěkná řada divadelníků praktických i teoretických a jmen zvučných.

Diváci se nás aspoň trochu zastali (a ač tyhle reakce do kroniky obvykle nepouštíme, po tomhle masakru se musíme trochu ukonejšit): umělecký šéf příbramského divadla Milan Schejbal řekl, že to všechno, co porotu na Svázané nebavilo, jeho velmi bavilo (a zejména vyzdvihl herectví Jean-Paula). „V každé chvíli jsem věděl, co bude za rohem, ale sledoval jsem to zaujat a se zájmem.“

Další pán si „pošušňával na třech pohledech téže anekdoty“, spoluorganizátor a místní divadelní činovník pan Panenka poděkoval za tištěný program jako klíč k inscenaci. Jeho žena reagovala na Radovana Pácla, „proč prý to Gervaise udělala“: „My ženy se nemusíme ptát. Ona přece předem věděla, co s nimi udělá!“ Takže i zde zaznělo radostné konstatování, že tahle hra není protiženská, ale protimužská.

A pak už se jen hnidopišsky dotázal Petr Christov, proč říkáme [Žervé], když se píše Gervaise, a tudíž se musí číst [Žervéz]. Tyto dotazy nemáme rádi („Proč se rozsvítilo to zelené světlo? Proč drží v ruce chleba s máslem?“). A i tohle máme ošetřené: předem jsme si řekli, že budeme vyslovovat po česku, byť špatně, protože „Žervéz“ zní v našich končinách fakt divně. A to říká PJN, frankofil. Jenže tohle je čeština a krajina česká.

Ostatně přečtěte si recenzi Petra Haška.

 

UZÁVĚR

Bylo to neuvěřitelné. Divákům se líbilo, porota na nás nenechala nitku suchou, nic nebylo dobře, všichni říkali „tenhle typ divadla a humoru se mi obvykle líbí, ale vy ne“. Po takřka dvou letech se nám dostalo skutečně negativní kritiky, což prostě nechápeme. Proč až teď, když inscenace neuvadá, když na ní tolik pracujeme – byla špatná od začátku, nebo jen téhle pětce (unavené 14 dny hodnocení) nesedla? Ale to už je jedno.

Tak trochu jsme si říkali, že by přeci jen z toho mohlo něco být: když se tolik kritizuje, je to pro porotu zajímavé. Ale nebylo. Druhý den se rozdaly nominace, doporučení, zvláštní ceny – a těm, co stáli za houby, ještě čestná uznání... Nuže jsme obdrželi čestné uznání za autorské herectví (tedy to, za co nás v diskusi nejvíc kritizovali). Svázaná v tradici zůstala před branami, Hronov se nekoná, v červnu končíme. Inu tak – nezapškle, ale posmutněle.

Před udílením cen se řeklo, že „profesionálové nebudou oceněni, pouze amatéři“. Můžeme si trošinku říkat, že jsme byli za ty profíky, krz DAMU a VOŠH. S čímž nesouhlasíme, slovy Markéty Hoskovcové „když si udělá svoje představení Hrušínský s Abrhámem, beru je“. Ale tady je blbé, že nikdo neví, kdo byl za toho profesionála vlastně označen. Neboli: jsme vyřazeni jako profesionálové, nebo jako naprostí amatéři?

           

ZPRÁVA

·        16. 4. 2011 : FILTR: NA VEČÍRKU RYBY NARUBY

O koncertě Filtru si přečtěte na Filtruj.cz.

           

ZPRÁVA

·        13. 4. 2011 : V DĚČÍNĚ NA VIP POZICI

Naše premiéra na Divadelním Děčíně bude luxusní zejména pro nás samotné: Svázanou hrajeme jako poslední představení v poslední soutěžní den, v primetimových 20 hodin. Co víc chtít...

Při vzpomínce na naše první vystoupení a propadnutí na Šrámkově Písku však varovně vztyčujeme prst. V klidu, v klidu!

           

ZPRÁVA

·        1. 4. 2011 : SE SVÁZANOU DO DĚČÍNA!

Blesková radostná novinka: programová rada vybrala naše svázané představení do květnové přehlídky Divadelní Děčín! Jupí! Jsme mezi sedmnácti postoupivšími z 33 představení z celé republiky. Divadelní Děčín je celostátní přehlídka amatérského činoherního divadla, stejný stupeň, jakým je v oboru experimentálního divadla Šrámkův Písek. Budeme tam poprvé a máme se tedy na co těšit!

Pro Svázanou je velice dobrá zpráva – nejen jako potvrzení jejího vlastně docela významně významného významu v naší tvorbě, ale i proto, že si ji ještě přinejmenším jednou zahrajeme před početným publikem.

           

RECENZE

·        13. 3. 2011 : CIMRMANOVSKÁ SVÁZANÁ: PRVNÍ KOLO, A HNED PREMIÉR

Těžko kdo pochopí, co pro nás znamenal dnešní den – snad jen jiné autorské dvojice. Hráli jsme Svázanou v Žižkovském divadle Járy Cimrmana, po 18 letech, kdy sem chodíme na své oblíbence. Ale neseděli jsme v sále s lupenem v ruce, kdežto obsadili jsme technickou kabinu (asi nejúžasnější pánové osvětlovač a zvukař, co jsme kdy potkali), ovládli skrz naskrz jeviště (zajímavost: dycinky vypadalo jako jevišťátko, ale to ty kulisy: ono je docela veliké) a zabydleli se na dvě hodinky pod prkny, co znamenají Zimmer, u stolků nadepsaných „Ladislav Smoljak – Zdeněk Svěrák“ apod., přesně podle letitých (už skoro rok žel pominulých) alternací.

Na větší dojetí však nebylo moc času. Hráli jsme v rámci festivalu Divadelní (bývalá Karlínská) tříska, který byl soutěžní a v rámci činoherní linie na stejné úrovni jako nezapomenutelný náš Stodůlecký Píseček. Na činohru bychom nikdy nešli, kdyby nás (tedy Svázanou) z alterny nevykázali se slovy, že jsme moc normální. Očekávali jsme, že z činohry nás vypoklonkují se stejnou, že jsme nenormální. Dvoudenní festival jsme však víceméně celý zhlédli a konstatovali, že alternativní a činoherní linie jedno jsou, a už jsme se nebáli.

Co říct o Svázané. Opakovalo se to, že jsme nelenili a opravdu zkoušeli a že jsme se soustředili a plnili všechny ty divadelní povinnosti, včetně toho, že nás to musí bavit, a tak to bylo zase trochu jiné. K tomu se přidal zjevně ideální, o půlku větší prostor než Pidivadlo, a určitá pýcha z cimrmanovského prostoru, kterým jsme teď kráčeli my. A nezapomeňme na diváky, které jsme zapřisáhli, aby přišli – a oni přišli a smáli se velice až hanba. Zkrátka nám to skvěle vyšlo, všechno fungovalo všem, bez výjimky. (Nu a výjimka bylo jen to, že zatímco začátek byl úplně skvělý, finiš jsme nedokázali gradovat, jelo to po rovině, ale to se tolik nestalo.) U světel a zvuku kralovala sehraná dvojka Hamma Jediná Novotná a Pavůl Langhombr – sice jim to po vzoru místních Ječnýho-Cíglera párkrát ujelo, ale to patří k věci.

 

Copa nám řekla porota (dramaturgyně Kateřina Fixová a režiséři Štěpán Pácl a René Vápeník)? Ona byla hlavně hrózně hodná, na všechny. Nám řekla jedinou výtku: zlehčit to, protože je to až příliš napjaté (ne ve smyslu významu, ale tělového napětí). A jinak se to točilo kolem nevídaného pojmu: matematika. Přišli jsme jim přísně logičtí (to je objevné pro nás, ale zároveň vlastně jo, je to tak).

René Vápeník: „Logaritmus divadelnosti“, „aplikovaná tvorba“. Celý začátek je „úžasně hutné nic – ale svojí existencí diváka navábíme“. „Bohužel banální příběh – ale je rozkošné sledovat, jak ho vedeme“. „Dva z vás hrají přísně matematicky, jeden pudově...“

Štěpán Pácl: „Brilantní ekvilibristika“ (tohle slovo nás čas od času provází), vše stojí na slovu. Divák musí dávat pozor, co je v jazyce. Nehrajeme psychologii, děláme ji pauzováním, rytmem. Je ale potřeba zprudčit, zdynamičtit. „Autorská tvorba vede k mnohem zajímavějším výsledkům než vzít si hotový text, na který se mohu spolehnout – tady je člověk mnohem opatrnější.“

Kateřina Fixová byla nadšená z toho, že nejenže jsme pálili do vlastních řad (což jako žena velice ocenila), ale činili jsme tak s inteligencí, neprvoplánově – „chytrý přístup k dělání humoru“. Přistihovala se, že jí vtipy nedocházejí předem, ale s údivem přizvukuje, že „tak to v životě opravdu je, tak to vidím taky“.

Pak se nás ještě ptali, jak je to s panem Vořechem, tak jsme jim zase řekli, jak námětem je ta pidipovídka, která stojí za houby, a oni smekli před naším autorstvím – což nás těší zdaleka nejvíc. Nevěřili totiž, že neimprovizujeme, že je to pevný, neměnný text. Tož jsme přidali historku o psacím stolku, který si s sebou na psaní nosíme, a René to s úsměvem shrnul: „Jste normální?“ Hamma vyhrkla za nás: „Ne!“

A také nás pochválili za scénografický prvek modrých proužků („které se táhly od programu přes značku a altán a uzavřely je plavky“). Nu a Denisa Nová ocenila program: „Lesy Francouzské republiky dodaly matičku a šroubek...“ (Konečně někdo zabředl do takového detailu...)

 

Nu a bylo tu vyhlášení, nám bušilo srdce jako o závod, protože i když vlastně o nic nejde, zase se tu rozhodovalo o osudu Svázané. Ale už to můžeme říci: Spolu s úžasným Ty-já-trem/Načernem a jejich, respektive Pratchettovou hrou Stráže! Stráže! jsme byli doporučeni na celonárodní Děčín i my. A Svázaná ještě dostala (byť jen mimopražskou) šanci.

Neskromně se dá říci, že Svázaná vyhrála už druhý festival.

První (činoherní) kolo, a hned premiér...

           

RECENZE

·        16. 2. 2011 : SVÁZANÁ SE NAPLNILA

Praha je město staré a zmlsané, na dívadlo se nechodí. Hráli jsme opět Svázanou, a po mnoha letech „konečně“ nastalo divácké vzduchoprázdno, anžto v sále sedělo jen devět diváků. Od toho se odvíjelo všechno.

Inscenace jen velice málo stárne a vyprazdňuje se (snažíme se mít ji stále živou, protože údělem každé hry je, že nejlepší je na premiéře a pak zmírá a jde do kopru), byť živý divadelní výkon je samozřejmě pokaždé nevyzpytatelný. Tentokrát tedy vůbec nevyšel Tomův nástup a Petr nesoustředěně těkal až ke svému retru (včetně). Můžeme se docela snadno vymluvit na naprosté ticho v sále, protože v devíti lidech se i Společenstvo prstenu bojí zasmát. Spřízněné dívtky z Boršče však toto ticho prolomily a nakonec gradovala divácká spokojenost ruku v ruce s lepším a lepším výkonem na jevišti. Se ctí jsme vybojovali remízu.

Avšak je zřejmé, že na Svázanou už nikdo nepřijde (v miliónové Praze ji vidělo už „všech“ 300 diváků...) a její čas se naplnil. Před námi jsou tedy poslední dvě pražská uvedení – 13. března na festivalu Karlínská tříska (v Divadle Járy Cimrmana!) a slavnostně zderniérujeme v červnu.

           

ZPRÁVA

·        15. 2. 2011 : KRVICI U CIMRMANŮ

Tak se nám plní takový ten nesplnitelný sen: Krvik Totr si zahrají v Divadle Járy Cimrmana, byť o tom Cimrmani nebudou mít ani tušení – bude to v rámci soutěžního festivalu Karlínská tříska v neděli 13. března 2011 v 17,30.

Zahrajeme Svázanou, kterou loni odmítla alternativní soutěžní větev, a proto zkoušíme poprvé větev činoherní. Prosím, přijďte nás podpořit v téhle pro naše autorské cítění ukrutné prostoře...

           

ZPRÁVA

·        18. 1. 2011 : FILTR OBRÁTIL RYBU NARUBY

O koncertě Filtru si přečtěte na Filtruj.cz.

           

ZPRÁVA

·        11. 1. 2011 : FILTRUJ.CZ VYPUŠTĚNO NA ORBIT

Filtr letos slaví desáté výročí plíživé existence a oslavy zahajuje spuštěním webu Filtruj.cz. Poprvé máme zcela svůj, vlastní, nezávislý, pod nikoho spadavý, prostě náš a nikoho jinýho web!

My se ale o něj velerádi podělíme s vámi – jukejte na novinky, poslouchejte mp3, čtěte texty, hlídejte koncerty, obdivujte fotky a pište nám do guestbooku, co si jako o nás myslíte, a my slibujeme, že ty pozitivní komentáře nesmažeme! A taky se koukejte vracet, web budeme rozšiřovat, jak jen to půjde – nejen o nové písničky, kterých má Fíla plný žok, ale i o ty staré, veselé, vtipné, o rarity, o teatrální průšvihy, o fórky... A časem také o videa. (Kdy? Až nám někdo koupí kameru!)

Zkrátka a jasně:

Filtrůůůůůj!

           

ZPRÁVA

·        7. 1. 2011 : FILTR PRO ZUZKU

O koncertě Filtru si přečtěte na Filtruj.cz.

           

ZPRÁVA

·        3. 1. 2011 : ZADÁNO PRO SVÁZANOU

V Pidivadle se konal bezvadný narozeninový večírek pro uzavřenou společnost kamarádů pana Marcela, nu a jeho součástí bylo uzavřené představení Svázané. Uzavřené představení... Jak skvěle to lahodí našemu sluchu... Ale děsili jsme se, co to vlastně může být, takové uzavřko (už jen ty nervy – byli jsme placení, v Krvicích teprve podruhé). Ale byla to pohoda, bezva divácká parta včetně dětí, které se smály úplně všemu (i když „Kašpárek je lepší...“ a po replice „Ó , jak je to všechno na hovno“ zaznělo od jedné ratolesti „Proč to říká?“...), a rodiče se zase chechtali tomu praštěnému ději.

Samotná Svázaná byla skvělá, jedna z nejlepších, byť v některých „zkoušeních“ to zacházelo do přílišných extrémů – důležité ale je, že hra ani trochu není mrtvá a baví nás. Petrův Jean-Paul byl přehnaně excentrický, Tomášův Vicotr zase ani trochu, Fílův Édouard tak trochu spal, ale sakumprdum dohromady to byla pecka.

Velkou legrací bylo, že dopoledne se ozval nebohý Físcha, že nemůže dorazit. Rozjeli jsme rychlou záchrannou akci a hleďme – u pultu skončili Hamma Jediná Novotná (která naprosto bezchybně představení zvládla) a Pavůl Langhammer, v posledních měsících se zcela naplno navrátivší do základkovské ekipy. Čili tenhle večírek byl ještě sepjatější než kdy jindy.

Pro pana Marcela jsme připravili drobný záškodnický přídavek v podobě děsivě falešného „Happy Birthday to you“ v paroháčové póze, což – jako vždy podobné kousky – ohromně zvedlo atmosféru. Děkujeme za skvělý večer.

PS: Na soukromém večírku proběhlo soukromé výročí, o kterém jsme ani nevěděli: Tohle bylo naše 100. vystoupení v Praze!

           

AHOJ

·      leden 2011 : OČEKÁVANÉ UDÁLOSTI

• Co bychom to zapírali, tenhle půlrok bude pro „natěšené a očekávající ctěné diváctvo“ poněkud o ničem: vzhledem k našim rodinám a jejich požadavkům, vzhledem k práci a jejím požadavkům, vzhledem a blablabla – zkrátka zbylou půlsezónu se budeme v Krvik Totr zabývat skutečně výhradně Svázanou. Naším cílem je prosadit se (oproti loňsku) na postupových přehlídkách, tentokrát zkusíme štěstí v činoherní linii.

• Novou hru podle plánu začneme zkoušet v létě, těšte se tedy na podzim!

• A ve vzduchu stále visí nový web – snad se rozběhne s novou sezónou. Tenhle je již dlouho neopečovávaný a provizorní.

• Oproti poněkud chaotickému a přeplněnému loňsku letos nemáme jiné projekty a také dodržujeme zatím skvěle fungující harmonogram, kdy si nekonkurují Krvik Totr a Filtr (ti mají nový web na Filtruj.cz a hafo nových písniček a rovněž dramaturgický plán, který zaručuje, že diváci mají opravdu důvod chodit na jejich koncerty!).

Nuže směle vřed!



© 2011 Krvik Totr Limity.