Takovým stavům se myslím říká satori. Vlastně osvícení – a osvícen byl nejen Méďa Béďa, ale i diváctvo a nezvykle i všichni Krvik Totr. Krvik Totr si zopákli po čtrnácti dnech program Krůto, kde nejsi?, čili scénky sbalené na cesty … Po roce vpadli do Jabloně. Od A do Z to byla těžká pohodička a fajn náladička. Nijak/nikam se nespěchalo, klídek byl ve vlaku (šestičlenná skvadra), klídek byl v Plzni (koupil se litrový rum Božkov a místní Big Burger, kteréžto operace znemožnily alespoň trochu zkoušet…), v Jabloni jsme se rozvalili, kafíčka, pivečka, vínečka, cigaretky a totální totální pohodička. Jabloň se předělala, takže z metrové vlnovky u baru jsme se přesunuli na nádherné akorát-na-nás udělané pódijko, kde jsme vyšvihli ale tedy skutečně výjimečně ujeté představeníčko. Nejvíc vtipných improvizací, kterými jsme řešili snad nejvíc (vtipných) chyb, vychutnávali jsme si každou větu a akci, čemuž napomáhalo totálně nejpohodovější publikum, které bralo úplně všechno. Dokonce jsme rozprodali zbylé Nejmenší zlo a bude dotisk…! A jak už to u takových geniálních akcí bývá, nemáme záznam ani zvukový ani obrazový… Inu což.

Stručně: strašně fajn Pan Farmer – Boldrik opět regálem (při děkovačce zažil za životní výkon nadživotní potlesk), Gábina tentokrát vbíhala hluboko do publika a její ksicht zde vyvolal největší záchvaty. Veliká odezva Delvití písně (a Filip hrál bez chybičky!). – Aristotelská plná Novotného cukání – jen tak tak se neroztlemil. Že by mu ten text přišel po dvou letech konečně vtipný? Anička a Petra Biňovcová dělaly garderóbky. Hmm, modelky kol nás, to si dáme líbit! – Sekvence tykve čili Méďa Béďa byl vyloženě vychutnávkovou záležitostí, bezchybnou, totiž plnou vtipně zabalených chyb… Ohm přijat neskutečně mocně. – Stejně tak opravdu precizní Dračí doupě – Anička i Filip mají pět červených hvězdiček. – Liho blues s kvantem bonusů. Za prvé: zpívalo celé publikum od samého začátku a tlemili se totálně úplně všemu (asi i tirákům projíždějícím za oknem) – to bude patrně vlivem vodky Liho, které nám ne úplně početný sál vychlastal celý litr (ni kapka nám nezbyla… vzlyk!). Jsme v Plzni, samozřejmě jsme po Story pokračovali zpěvem Božkov je motýl…. A věc největší: Tomáš zapomněl doma písek. Finále tedy bleskurychle vyimprovizováno tak, že rumba koulil naším litrovým rumba Božkovem (vtipně již jen polovičním, neb kola s rumem čekala na cestu zpět). Všechna Přijeďte zas! myslím patří Lihu. – Láska je jako večernice tradičně úspěšná, leč nyní totálně prožitá P+T: blbli si neskutečně. A Píseň z kotlíku byla poprvé doceněna opravdu kompletně. – Tradiční Rozcvička a finále tvořila Síla okamžiku a Písnička na dobrou noc, ve které jsme neusnuli, ale posílali si Božkov (abychom se taky nabumbali), načež jsme si udělali reklamku na knížku, když jsme ji všici jakožečetli a šíleně se u toho tlemili. Nějak se nám nechtělo z pódia, z Jabloně, z Plzně. Provázelo nás sborové AHÓÓÓJ!, když jsme utíkali na vlak. Ten stižen. A posléze stižen neskutečným dvouhodinovým improvizováním ústřední jeté dvojice (jedním z vrcholů byl snad zloděj, jenž chodí mezi Rokycanama a Prahou, abychom si prý dávali pozor, a naše reakce, jak nám může ublížit, když my jedeme vlakem…) a nemenším přizvukováním yettých přátel. Uf!

1. Pan Farmer říká / Delvita plus (s Aničkou Kučerkovou, Boldrikem)

2. Aristotelská kompozice

3. Sekvence tykve / Ohm / Hory krušné

4. Dračí doupě (s AK)

5. Liho blues (ne Touche pas) (Božkov písek)

6. Láska je jako večernice / Píseň z kotlíku

7. Rozcvička (Vlk)

8. (přídavek) Síla okamžiku

9. (přídavek) Písnička na dobrou noc (s AK)