Krvik Totr se ve své zájezdně omezené sestavě vydali po půl roce do plzeňské Jabloně, pro kterou připravili třetí původní program. Čekalo na ně skvělé publikum, které si je prý vyčekalo a vyhledalo a podle reakcí, které byly bouřlivější než v domácím Pidivadle, i užilo. Krvik Totr si zde velice troufli, protože připravili do značné míry improvizovaný program plný novinek, extremit a starých fláků, které rok a více nehráli. Konkrétně to byly: neobvyklý úvod v podobě Tají dech, naposledy před zakázáním Elitní utopie (nejbouřlivější ohlas ze všech uvedení), následovala technicky složitá a díky Petře Biňovcové bravurně zvládnutá novinka Disco, hned po ní druhá premiéra Dobří kamarádi u rozscestníku (Petr s Tomášem zde nenechali nitku suchou, totiž: text se vypařil v prospěch vtipné improvizace na téma hledání textu…) a divadelní premiéru si zde odbyla i červotočová Křižovatka les. Následovat měla třetí premiéra Ptáčci (ostatně titul večera), Krvici se jí ale v poslední chvíli pro nedodělanost zřekli v prospěch nejimprovizovanější Večernice / Kotlíku, jaké kdy předvedli… (Ostatně měli být soudní a nedávat ji sem vůbec.) Po roce si poté znovu užili Happyend, každopádně vrchol večera: v úvodu improvizovali na téma sex (spějí do Novy?…), načež během vteřiny změnili útulnou literární kavárnu v "nebesky zasranou scénu" (narážka na všechny hry pana Nebeského, jenž rovněž s oblibou mění jeviště v odpadiště), načež se s popcornem vrhli do publika a rozjeli šílenou improvizaci na téma Dva blbci v kině. Po Happyendu přišla zákonitě Happíseň, ve které nikomu nefungoval bublifuk… Dramatickou tečku měla obstarat Cikánka, jedna z prvních scének Krvik Totr, kterou o dvou letech znovu vytáhli na světlo boží, ale jen proto, aby zjistili, že opravdu nefunguje a aby ji opět uvrhli v temnotu. Jedničku s hvězdičkou si však zaslouží Anička Kučerková v roli trpělivé uklízečky (nehledě na to, že jí tím připadla úloha vytřít svinstvo po Happyendu…). Liho blues na samotném závěru (s Tomovým vyprávěním o žaludečních problémech, kvůli kterým nemůže pít) však celý večer vyšperkovalo, zpívala celá Jabloň a po vynuceném přídavku (zpomalené damúzovské verzi Písničky na dobrou noc) byla neuvěřitelná hodina a půl, kterou Krvik Totr chrlili, za námi. Jabloň si tentokrát bude muset počkat, protože teď už opravdu není co hrát v počtu menším než paterém.

PS: Poprvé jsme zůstali a do čtyř pili a mluvili s lidmi, kteří na nás přišli, tož – rozhodně máme druhé epicentrum zájmu.

Recenze z Plzeňského deníku ZDE.

Křižovatka les (Filip Votava – kus PJN – Tomáš Kout)