Poprvé jsme si v létě coby Krvik Totr vyjeli na fesťáček – loni jsme měli mnoho nabídek, ale museli jsme je zrušit. Jednou z nich měla být návštěva Řepic, dokonce jsme už seděli na plakátech, ale žel bohu. Letos jsme to napravili – a kromě standardního vystoupení jsme dostali i čestný statut úvodců festivalu. Celá akce byla das Bombová. V tradiční trojici jsme konečně vyjeli z Prahy s Bogdanem (a s "praktikantkou" Soňóu). Veškeré zkoušení žádné, pomineme-li textovku ve vlaku a prostorovku na dvoře řepického JéZéDé (alespoň jsme krátili dlouhou chvíli traktokombajnistům).

[foto]

Náš úvod byl velice prostý – z třicetiminutové nabídky jsme využili tak čtyři, ale opravdu stály za to. Poté, co nás uvedl Mr. Kvarčák, nastoupil Filip, aby velice oficiálním projevem zahájil. Leč v tu chvíli mu do toho s popjevkem "Řepice Řepice vemte čepice" vlezli Petr s Tomášem (ano, pamětníci vědí, že píseň parodovala Mórovou-Poborskou a Lhenice /už nikdy více radši kulku do palice/, které mimocho jsou velice blízko). Na to vystoupili na donesenou lavičku a spustili "Hit Řepické noci", dtto co Muzejní, jen místo Muzea zpívali Řepice, což bylo… vtipné. Poté navlékli na nahá těla kravata a saka a přestříhli pásku festivalu. A bylo. – Přihlížející podle slyšitých svědků nejprve vyslovovali nevěřící moudra jako "Co je to za debily", ale ve finále jsme sklidili obrovský aplauz. Vzali to. (I když se pak ptali – "To bylo všechno nebo ještě něco bude?"…)

(Noční intermezzo – zatímco jsme zpitě spali ve stanu u lesa, převažující anarchisté roztrhali z našich rekvizit uloupenou vlajku EU – a to napadrť… Ostatně denní intermezzo – po příjezdu jsme se vydali špatným směrem a kráčeli zpět do Strakonic… Nepřipomíná to někomu Mnichovice?)

Druhý den (který zahajovalo trio divadel) jsme už kolem sebe měli určitou aureolu. První soubor (Decentně obscénní divadlo Nula morčat) přivezlo nejen na vedro neúměrně dlouhý, leč po kdyby seškrtání na půlku úžasný obraz soužití Marxe a Engelse v exilu (tematicky nám nahráli, divácky ale odlákali). Do toho se ozývaly pro nás ne nepříjemné výkřiky "Krvik Totr!" a "Fantóma Řepice!".

Nuže na řadu jsme přišli my a nutno říci, že jsme vše zvládli nejen s důstojností, ale i s vervou dlouho již neviděnou. Dá se říci, že to byl typický výjezd, kde prostě sršíme energijou. Publikum bylo skvělé a přijalo vše víc než Praha a známí – ač venkovní fesťák a třicet stupňů ve stínu, sedělo na nás padesát lidí (a další přibývali), kteří se dosti nehorázně bavili. Po zahřívací 6. slovesné jsme zase po dlouhu otevřeli Delvitu (byl to skvělý pocit, zase si to dávat). Změnou byla píseň, hráli jsme Křižovatku les (Červy), ve které jsme všichni čtyři chodili do kola jako červi. Homolu tentokrát představovala Soňa Smugalová, která se posléze vrhla na zvukařinu v EU a Discu. Radostná budiž zpráva, že přijaty byly OBĚ scénky, a to velmi. Nejvtipnější na tom byla scéna: hráli jsme za řepickou volební plentou (kde se referendovalo i volilo stran EU). Disco bylo každopádně přijato nejvíce jak kdy kde. Mimochodem naším občerstvením a diváckým lahoděním byla Bogdanova pro tyto dny modrá hlava – zvláště v Discu se vyjímala skvěle.

A pak přišel dosti nečekaný vrchol. Místo obvyklého Rozscestníku se Filip probudil do Porty a zahrál nejneuvěřitelnější a nejodvázanější Píseň z kotlíku, ve které lidi šíleli, doslova řvali smíchy. Nejinak tomu bylo u následující Rozcvičky (byl to ten typ smíchu "To snad není možný!", ale jak pravil Tomáš, "Málokdo si troufne s něčím takovým – míněno vše od nás – vylézt před lidi") a finální Liho blues bylo prostě typické, publikum povzbuzovalo Tomáše v pití a lačně hltalo naši proprietu. (Když jsme si šli vychladit vodku do stánku, pan stánek říkal: "A to to budete pít v tý hře? Tak to je dobrý divadlo!") A děcka, museli jsme dát přídavek – Hit Řepické noci. A teď už to poslouchalo a řvalo úplně všechno, i vzadu u piviček – pač toto bylo proflakle a dost možna že se s timhle vratime i za rok, ju?

Cesta nazpět byla jako vždy krvická – před vlakem jsme se vykoupali v rybníce, ve vlaku pili děsně piv (tentokrát jsme vše projeli jen s pivy), zpívali písničky a na Hlaváku se tečkoidně vyfotili v automatu, na památku. (Filip tam nebyl, vypadl z vlaku už na Smícháči.)

Tož hezké prázdniny!

[foto]

[foto]

Pan Farmer říká (Bogdan Cieślar – Petr Jediný Novotný – Tomáš Kout)