Horem pádem dolem letem protože to bylo nahoru dolů. Celá tato půlsezóna byla taková – buď totálně skvělé, či totálně strašné. A dnes se obě polohy úspěchů Divadílny zahustily do jediného večera: dalšího předvánočního večůrku v Pidivadle. A stejně jako loni – první část ne)spěch, druhá absolutní trhák.

Nejprve jsme předvedli na domácké scéně premiéru nové verze Monopolů, které jsme dokonce nechali natočit na DVD – leč: duch pidivadelních točeb se opět naplnil – měli jsme velmi dobře nazkoušeno, po Bránici navíc velice ukrutně vykročeno směrem skvělo, a přesto to nedopadlo. Diváci, kteří viděli Monopoly po půl roce, viděli jinou hru a líbila se jim velmi. Kamarádi, kteří nás sledují častěji, byli spokojeni, s tím velkým ALE. Dokonale se nevedlo. Našlápnutý začátek potlumilo nekonečné čekání na hudbu, která pak přeřvala prvních pár minut. Technika zařvala podruhé, totiž nezařvala, když vypadla basa a s ní jeden Šlapeto. Přeukrutná škoda. Nicméně jinak se od počátečních rozpaků hra rozvinula do pěkných hrátek, a publikum bylo vděčné. Třeba to nebude tak hrozné.

Po přestávce (kterou naplnilo jako loni Pes jitrničku sežral – ostatně na samotném úvodu hrálo zase po dlouhu Podám si ruku s Klausem – dokonale znechucujícně nekonečně) a nečekaná vřava nazvaná Disco pro Pidi. Nenastala jediná trapná chvilka a stejně dlouhých 45 minut působilo jako dvacet. Zahájila Zita s dlouhým plánem seriózně, jako na DAMU přednést Shakespearův monolog Julie (ze záznamu zahájil loňský večírek), do kterého naklusal Bogi-DJ Sedlák s Discem (ten mimochodem absolutně skvěle strhl pozornost). Publikum se chytlo od první chvíle a neskončilo do konce (hehe). Disco bylo bezvadné, k tomu na Bakchantskou část naklusala naše tradiční Divadílna zapařit si.

Následovala pidishow před Tají dech – Filip-Vadič ulehl upit a my připravili píseň, vyzvali tuto-píseň-milující Radůzu, by se stala Lilií v pláštěnce (nikdy jindy tolik nefungoval tenhle symbol), načež marně čekali na Filipa. I ozvalo se z pásku božské zahřmění Votavo, ty debile (odkaz na Battle), načež se zvedl a s trapným hehe začal. Píseň skvělá, po ní přišly dvě divácky orgasmické sondy do dílny SPODP Filtru – Domácí potřeby (a nejneskutečnější aplauz) a Ticho na hlas (a nejneskutečnější aplauz).

Dárkem pro ty, kterým chybí spartakiády, byla Rozcvička, ve které opět celá Divadílna v pozadí cvičila – aniž by věc zkoušela, mnohdy i jakkoli viděla. Skutečně rozkoš.

Po ní přišly vždy-bouře-vyvolávající Psí recepty a ukrutná Martina s cibulí. A skutečně – ukrutné.

A pak – číslo nejvýsostnější, Vánoční příběh. Pro většinu podruhé, avšak – nejneneneneskutečnější výkon všech.

Přídavek – Limo blues. Doma je doma, je to tam, kde vás mají rádi – a Liho v nové limonádové verzi zde bylo poprvně. Fungovalo přeukrutně. Inu, nejčastější slovo této zprávy je správné – přeukrutnost.

Rok 2004 v mnohém překonal roky předchozí – byla to pohoda, nic vážného špatného se nestalo, spíše naopak, mnohá skvělost a meta byla pokořena.

PS: Mnohý dík přesnaživé technické síle v podobě Martina Holého a Petry Biňovcové.

[foto]

[foto]

[foto]

výtečná fota Petra Šimíčka – 1) Monopoly – 2) Disco – 3) Spartakiádní Rozcvička