Před rokem jsme byli bůhvíproč, leč šťastni oceněni za věci, které jsme v tu dobu už nehráli. Takže před rokem začala vlastně cesta k dnešku, kdy jsme chtěli ukázat, jací skutečně jsme a KDE jsme! Je třeba říci, že při přípravě programu na Stodůlecký píseček vydala celá Divadílna mimořádné úsilí. Sešli jsme se několikrát přímo v prostoru malého sálu Mlejna (skutečně první pořádná zkouška v prostoru) a jinak jsme zcela opustili byty (zvláště tedy Kouty) a zkoušeli na DAMU, kteréžto příjemné prostory a slunce v oknech rozhodně dopomohly atmosféře. V pátek jsme tam měli generálku, která potvrdila, že máme vše perfektně nazkoušeno a že to má jasný smysl, tvar a směr – a už jen Nebeský Duch Svatý nás provázej!

Provedl, a velmi pozorně. Ač jsme zahajovali druhý den festivalu v ozrůdných deset třicet ráno, přitáhlo na nás skoro 50 diváků, kteří vytvořili úžasnou náladu a my jim zase patrně značně zlepšili tu jejich. Náš výkon byl v některých případech eňo ňuňo (zvláště Filip!, Martina a Bogdan), černého Petra si ovšem tentokrát vytáhl Petr, který se probudil do obzvláště blbého dne a dost toho zásadně zvoral (asi po roce, kdy se mu nedělo nic špatného). Černý puntík jak prase.

Na druhé straně přestavbová koncepce přinesla nečekaně voňavé plody – nejvychvalovanější byla Martinina cibulová kuchařka s psími recepty, improvizace Petra a Tomáše Kámen/nůžky/papír byla také skvělá. Battle se příliš nezdařila (avšak mělo nové prvky – dotažená fyzická bitka, kdy si Tomáš přehazoval s Petrem – nehledě na větu "Sundej brejle", které P vyhoví, na konci mu je T zase nandá) – ostatně to řekla i porota, Delvita byla špičková a nejšpičkovější (Gábina dostala málem svatozář, ale porota vychválila zvláště Regál!…), šokem bylo EU, které se všem extrémně vydařilo, tentokrát jelo jak sviňa a lidi totálně na tuto vlnu najeli s, včetně poroty, jež se mohla pos.. též. Tři dějství měly jasný rytmus a rozhodně byly dosud nejlepší, avšak v druhé přestavbě (nově charakterizované svlékáním a znovuoblékáním P+T sak) se Petr dostal do jiného světa a nadělal paseku. Ostatně, první řadu tvořili domácí plyšáci, které P+T oslovovali. A ostatně 2: porota si zoufala, že zase přijde V+W a prý to byla první forbína, která totálně fungovala a nezávisle! Pointou hry však byl konec 2. dějství, jakkoli vtipné Mrtvé Koťátko bylo falešným koncem (stejně tak jiné scénky – ano, my pointu neumíme a neděláme). A Vánoční příběh jako by nebyl – sál patrně opanovali samí křesťani…

Za světly se potil Jarda Pokorný z Pidi (vizte Bakchantky!), u zvuku se dřela Pera Biňovcová – merci beaucoup!

Přátelé, jak tohle dopadne… My jsme spokojeni a velmi spokojeni a opravdu velmi. Účel to splnilo – předvedli jsme co možná nejlepší výkon – kixy samozřejmě byly, ale… Byli jsme prostě dobří. Ceny nechť si rozeberou jiní, náš štít jest čistý jako aladollybuster.

[foto]

Tři dějství (Martina Rýcová – Tomáš Kout – Bogdan Cieślar – Petr Jediný Novotný – Anička Kučerková – Lucie Janovská)