Po roce jsme se zúčastnili festivalu Tomáše T. Kůse Jednou nohou v poezii, který jej (coby svoji dramaturgickou labutí píseň) uspořádal v plzeňské Jabloni. Pro nás akce nesmírně příjemná, neboť večer nestál pouze na nás (ačkoli propagace zdůrazňovala především Krvik Totr): šlo o večer Katedry autorské tvorby.

V první části předvedli Hanka Malaníková a Eva Špreňarová půlhodinový výcuc (nebo to nejlepší ze) svého Boršče (s Petrušou u zvuku), v druhé se pak střídal s povídkami o Plzni Martin Frys a s písničkami PJN a Filip (částečně SPODP Filtr, částečně Krvik Totr). Na našem programu (v Jabloni již šestém) byl velmi příjemný výběr šesti písní, který navíc zaváněl premiérami. Uvedli jsme se dlouho nehraným a dlouho tak dobře jako tentokrát nehraným skorošlágrem Domácí potřeby (Strč prs krz krk), četné publikum jsme ještě více naladili novou a ještě lepší (nebo snad konečně dobrou) verzí Raňajek (s přidaným tysyčákovským recitativem "ovce tele" a dlouho zamýšlenou slovensko-druhovou obměnou refrénu). Po Martinově povídce jsme Jabloni konečně (a úspěšně) předvedli krvikovské Uďoblinky nové luny (takto se jmenoval pořad zde v dubnu, kdy jsme píseň nestihli dopsat) a následovala filtří "klasika" Ticho na hlas. Po druhé Martinově povídce jsme si dali premiéru Filtru, píseň Ovoce – zelenina, druhý text pro duo Novotný-Votava starý skoro pět let, avšak dozhudebněný až nyní. Dozrály však obě složky písně a s přidanými dramatickými prvky způsobila píseň odezvu příjemné předbouře. Písňovou tečkou byla předpremiéra písně Strašidla, kterou jsme si zde chtěli ověřit před nedělní premiérou v Pidivadle. V čistě písňové verzi bez recitativu, avšak se stejně dlouhým úvodem i závěrem jsme zaznamenali veliký úspěch (opět bodovaly Filipovy dokonalé ksichty). Skutečnou tečkou pak byla "skladba" Krvik Totr V čekárně, ve které se samozřejmě přidal Tomáš Kout, pani doktorku nám zahrála (a komicky zmátla) Eva Špreňarová.

Nu a co následovalo? Je pravda, že jsme se ještě zdrželi na kulturu, neboť po pauze ještě hrál Matia Solce své obdivuhodně geniální Malé noční příběhy, ale pak už jsme se ožrali. Všichni nám odjeli, a tak jsme si po dlouhé době zbyli sami, daleko ode všech, s pěti hodinami na první vlak, Petr a Tomáš v zasněžené Plzni. Nakonec jsme to táhli od Kardinála přes Jeck+Hyda (kde jsme pobyli s Tomášem T. K.) do nonstopu Paříš, kde jsme se vykašlali na vlak, díky čemuž jsme v pět ráno konverzovali s dvěma Francouzi, kteří sem přišli na ranní kávu před prací v textilce… V šest párek na hlaváku (paní bufetářka o Tomovi: "Ten jede do Dobřan, že?"), ve vlaku jsme se probudili až před Vysočanami, ale i tak je to lepší než Kolín nebo Mezimostí (chřonst břni v třtině), vytlemení jsme si dali poslední tečku u Rozvařilů a v 11 jsme šli konečně spát. Inu, Plzeň.

PS: V šest ráno nás motající se potkala Plzeňačka Irena Pulicarová, která tu s námi na témže festivalu účinkovala loni. Nevěřila, že jsme to my, co bychom dělali v šest ráno v Plzni, motající se a šťastní…