Včera proběhl třetí ročník našeho velkého již dítěte, Festivalu autorského humoru Bránice dokořán v Mlejně. Povedl se ze všech tří nejvíce, každopádně je to pečlivostí příprav, které probíhaly již od června, a od srpna se řešilo denně. Letos jsme připravili nejkompaktnější přehlídku, každý soubor představoval něco jiného, ale v řadě za sebou působily báječně. Tentokrát jsme také nedělali vše ve třech (Markéta, Petr, Tom), ale v šesti (Sonia, Filip a VIP service Bára Hanušová), takže jsme poprvé i něco viděli. A pro posílení pohody jsme si vyběhali alternativní "BARb" s chlebíčky, gulášem z InterCateringu, svařákem a pivem (protože běžný mlejnský bar prostě nikdy nefunguje, jak by měl), kterému profesionálně kraloval Saša, náš kamarád z Divadla Extrém. Letos sice nedošlo na znělku, ale Petr s Tomášem měli tři čistě informativní, o to ale povedenější a vtipnější vstupy. Smutné je, že na 60 účinkujících přišlo pouhých 80 diváků, přestože propagace letos proběhla na naše podmínky velkoryse (nový web plný informací a plakáty včas po všech školách a kolejích), takže ve finále jsme prodělali dost peněz (mimochodem letos dosáhly náklady na festival dvaceti tisíc korun, což je upřímně řečeno při našich podmínkách dvou nadšenců husté). Neprodávala se nijak valně ani festivalová trička, ale ta mají čas. Jsou skvělá!

Co se ale dělo: osmičku představení zahájila jako loni Prvobytně pospolná společnost (jeden ze stálých souborů festivalu) s titulem Masák R. Přes nevděčnou 14. hodinu měli dobrou čtyřicítku diváků; dle vlastních slov se jim příliš nevedlo, přesto si troufáme tvrdit, že tento soubor kráčí směle vpřed. –

O patnácté jsme podrželi tradici pohádky pro děti, Studio Damúza předvedlo velice vtipnou a skvěle sehranou pohádku O Dlouhém, Širokém a Bystrozrakém. –

(Pod)večerní smršť zahájil Michal Čunderle a muzikantští přátelé s text-appealovým Bubelou, kterým strhli k chechtavým slzám celé početné publikum. –

Coby pořadatelé jsme měli letos neskutečné štěstí: 17. hodina se ukázala být tentokrát "prime-timem", neboť jsme měli (vyjma dětmi pekelně nacpané pohádky) nejvíce diváků, na velkém sále bylo víceméně plno. Přestože jsme měli jedinou, navíc celkem dávnou oprašovací zkoušku Návratu z proutí a přestože se absolutně vše hroutilo (CD přehrávač vypadával, kapela měla lapsy, herci neustále skákali text, po začátku čtvrtého, společného obrazu jsme si uvědomili, že jsme si jej neoprášili a nikdo nevěděl, co bude následovat za větu apod.), jeden každý se s nesčetnými problém(k)y vyrovnal a poprvé jsme si neskutečně vyhrávali, nadto okusili i improvizaci: Petr s Tomášem si tajně připravili bonus v podobě reklamy na náš alternativní "BARb", guláš jsme i naživo jedli, čímž chtěli soukromě pobavit celé vlastní herectvo v zákulisí, což se podařilo, ale strhli i diváctvo běžné, dokonce nové a nás neznající. Ukrutnou sehranost předvedly Pavla se Zitou, neskutečně se vydařilo Čížovi a Radúza byla stoprocentně lepší než kdy dřív. Naladěna na celek byla i hudební sekce a světla dělal Bogdan s největší citlivostí. Čili vše vyšlo fantasticky, nevadila ani festivalová varianta bez přestávky. Při děkovačce jsme popřáli Soně k jejím včerejším 38., ve skutečnosti 27. narozeninám. –

Naši kamarádi z Plzně, Antidivadlo, byli jediným zádrhelem festivalu. Nejde o nepříliš nevydařené představení, což se prostě stane, ale o to, že způsobili skluz, sice jako jediní, o to však větší (takřka hodinu). –

Další soubory ale skluz profesionálně zkracovaly, navíc dopozvedly náladu publika na maximum: Hradecké Teatro Plyšolíno a improvizovaná plyšácká pohádka s herecko-osobním pozadím byli fantastičtí, v tom nejopravdovějším slova smyslu, vedle Michala Čunderleho každopádně nejvíce drapli diváka a děali si s ním, co chtěli. Absolutno konstanto humoroso! –

Vladimír Mikulka a jeho kratičký koncert (velmi laskavě navíc jím zkrácený kvůli skluzu) byl bombastický, jeho písničky se dají poslouchat třeba dvacetkrát. Byl vynikající a diváci v rámci jeho poetiky zhebávali smíchy – a není pravda, že se něco nevydařilo, jak se jemu zdálo. –

Zrovna tak se nevlekl Vlak, poslední to představení letošní Bránice. Iveta Dušková a skvělá herecká ex-skupina VOŠH dodaly festivalu třešinku na dosti již vymazlený dort. Představení trochu jiné, ale divák nebyl zaskočen a byl nadšen.

[foto]

Divadílna Krvik Totr – Návrat z proutí

[foto] [foto]

Prvobytně pospolná společnost Studio Damúza

[foto] [foto]

Michal Čunderle Antidivadlo

[foto] [foto]

Teatro Plyšolíno Vladimír Mikulka

[foto] [foto]

Iveta Dušková comp. - Vlak …& BARb