Osmá návštěva Plzně, třetí Polanovy síně. Vyjeli jsme si v pánské pilířové sestavě P-T-F extrémně brzy, abychom si užili všechny bigburgry a podniky pivové. Nutno však poznamenat, že jsme byli částečně znavení a částečně nemocní. Avšak – neskutečně klidní stran vystoupení. Udělali jsme si ho na pohodu, levou zadní nazkoušeli a vyrazili do ulic. Únava a podvečerní útlum se rozplynuly v oblíbeném Klubu u Práce, kde jsme jeden jako druhý jako třetí tak blbli s místní ukrutně vtipnou servírkou, že jsme se skvěle rozjeli. Ehm, (před vystoupením) ovšem také panáky. MAGICKÉ VOKO!… Co nás zachránilo, tuhle noc, bylo, že servírka končila už v sedm.

Rozjetí jsme tedy vlítli od mlaďuchy k postaršímu publiku pokosenému navíc chřipkou. Avšak zjevil se tam také Ingus, což změnilo naši atmosféru a následnou chlastačku. Vystoupení bylo totálně utíkající, vychrlili jsme padesát minut nových i starých věcí, Polanka zažila prvně Filtr, bylo mnoho impro keců, celkově velice nadprůměrné průměrné vystoupení. Bez chyby, jež vidět by byla.

A pak tedy slast chlast. Plzeň, to je to město… Ingus s Kateřinou nás zavedli do baru u K… (zase jsem zapomněl), kde se v září odehrávaly panákové akce s bílou zelenou. Dali jsme jich obklopeni "ty vole hustejma Plzeňačkama", včetně určitě "Terezky", hodně rund a pak na poslední chvíli odchvátali s bigburgry po dvou na poslední vlak. A v něm jsme si začali zpívat melodie Návratu. Husté. Husté. Plzeň.

[foto]

Dobří kamarádi u rozscestníku (Tomáš Kout – Petr Jediný Novotný – ležící Filip Votava)