Jak jsme psali v reklamě, "Návštěvní den 19h" byl pro nás velkým snem. Pidivadelní večer se ovšem nevyvedl tak, jak jsme si představovali. Nutno ale dodat, že probuzení nebylo tak drastické – prostě se zkrátka klasicky nevedlo, nevedla se ani dramaturgie (náš odvěký problém), nevedly se přestavby, PJN zbytečně v mezikecech shazoval, začali jsme pozdě kvůli technickým koutížím, jistoty jsme pohřbili a nejistoty vyzdvihli… Ale naši hosti byli jeden jak druhej skvělí. Čili pouze páni domácí (jemně) zklamali. Nastala také veliká debata na téma "upocenost", jejíž nepřítomnost nám vždycky hodnotitelé chválili. Inu, včera to nešlo, s "Filipem". Ale opravdu jsme vyvolali bouřlivě různé reakce, od nejnadšenějších po nejzatracujícnější. Poučili jsme se snad definitivně z obého. – Bylo tu nejroztodivnější naše publikum, dost cizích lidí (známých známých), nějaký Francouz, 12letý kluk, hodně KATAPu, Sextet Orange, věrní diváci či kamarádi i nehrající Divadílna. Vyprodáno. Atmosféra byla hrozně přátelská, ale ne bouřlivá, jako např. u scének v prosinci. To však nevadí.

Ale více k věci. Dlouhá pauza na začátku způsobená čekáním na video byla nakonec vtipem překonána. – Hit Návštěvního dne výborný, tradičně nepříliš přijatý. – Úvod Návštěvního dne s dopisem z Hadivadla propadl. – Stejně tak následná ukázka z dílny Jany Pilátové, kde PJN předvedl svoji chagallovskou improvizaci s Olinkou Flekovou – asistence Tomášova byla nešikovně nepovedená, ani sama improvizace se nepovedla, nebyla živá, nebylo to to. Ale za zkoušku to stálo. Diváci pak říkali, že šlo jen o špatné zařazení, jinak to poutavé bylo. – První host, Luboš Pavel, konečně to celé rozjel. Jeho budíková improvizace nad ne-knihou byla skvělá! – Následovala premiéra Hotelu Šándorf, velice příjemně přijatá. Tady jsme si užili. – Stejně povedená byla Jedna sloka, nová ne-píseň Filtru. Hezká improvizace. – Propadem bylo Jak je důležité míti Filipa, typické. Petr úplně vypadl, avšak zase došlo k prvnímu návratu v textu a další hezké improvizaci. – Šedesátiny Jiřičky, čili složení holdu mámě Novotné, byla velmi povedená minutočka. Tomáš recitoval spešl hrůznou báseň, Petr nesl mámě karafiát v Lihu, oba kamenné ksichty, k tomu Plastic People v podkladu. Opět hezká improvizace. – A další bombastická věc bylo Okénko Ference Čukotského čili František Čachotský a Klára Hanušová. Od Krvik Totr dostali úkol udělat něco s bajkou Vrána a liška od (sic!) Puchmajera. Jejich show byla prostě boží. – Playbackoví Bakaláři s promítanou babičkou tentokrát uspávali. – Zopáčko Filtru, Domácí potřeby a Ticho na hlas, byly bez ohlasu prosincového, ale neméně kvalitně předvedeno. – Die Happyend se nepovedl, s výjimkou začátku nebyla improvizace povedená. Na scéně se také nic moc nedělo. – A tady jsme měli skončit, playlist neplaylist. Avšak my stejně přidali (Petrovo chyba) – Tají dech, které zase nějak nevzato bylo. – A ještě míň nepovedená Síla okamžiku. – Alespoň nástup všech účinkujících do estrádového finále s "Tak už jdeme do finále" byl fajn.

Nějak se to táhlo, ne jednotlivě, ale dohromady, neb každá jednotlivost byla tahací. Natáhlo se to na hodinu a půl. Příště bude líp. Musíme ale hrozně moc poděkovat bezchybným hostům. Tak – DĚKUJEME.

PS: Filip měl svůj velký den. Od T+P chytá víc a víc.

[foto]

Šedesátiny Jiřičky (Tomáš Kout – Petr Jediný Novotný)

[foto] [foto]

Okénko Ference Čukotského (František Čachotský – Klára Hanušová – Filip Votava) / Luboš Pavel