Po roce jsme hráli na Festivalu evropských regionů v Hradci Králové, respektive v jeho Open-Air programu. Byli jsme velmi ostražití ve výběru scének a písní (možnost předvést Návrat z proutí jsme předem zavrhli, protože nám svěřený prostor je pro naše hry nevhodný), s vědomím, co nás čeká – několikadenní festival, kde nesmíme divákům vzít sílu, kde ho naopak musíme nakopnout. Tedy zcela jasný cíl, ale nebylo jasné, jak to dopadne, protože hradecké publikum ještě nikdy naše scénky nevidělo, a rovněž my jsme ještě nehráli scénky na divadelním nesoutěžním festivalu.

Nicméně jsme si v poklidu a bez zkoušení vyjeli vlakem v sevřené zájezdní čtyřce (trio a Anička), tak nějak i něco zkusili, ale moc ne. A přesto se sázelo na jistotu. Letošní náš hradecký program plně kopíroval a ještě malinko vyprecizoval jarně-letní set povedených vystoupení.

Vše ovšem zkomplikoval fakt, že po příjezdu do města,. jež nám začíná být milé hned po Plzni, jsme se příšerně přežrali v Adalbertinu (a po představení tamtéž navíc opili). Podporoval nás v tom Jan Dymorák Čížek, který sem přijel podepsat smlouvu s Klicperákem, kde od podzimu nastupuje! A také Viktorka z Duspivkovy skupiny, jež zde hrála o den dřív. Podpořilo nás ale vlastně celé publikum, které se výtečně bavilo a od rozezpívání se v Jedné sloce se nepřestalo bavit. Vše zařídil už Čtyžlístek, tak nějak se správně navrtivší do našeho standardního setu. Tři mušketýři sice zaváhali, ale snaha byla veliká, čili i toto proběhlo dobře. Delší Domácí potřeby jsme na poslední chvíli vystřídali za kratičké a napumpované Raňajky (vlastně, výjimečně jely jen dva kousky SPODP Filtru). Poté pódium obsadila a úspěch slavila Anička a básně Chuděny, u nichž nám došlo, že se jimi na totéž jeviště vrátily a rehabilitovaly loni tak propadající Monopoly. Tají dech alias Blijte na lilii zdá se také neupadá, nebo nevadí. A pak se už jela osvědčená "standardka", Večernice (s povedenou inovací – Aničkou, která prošla přes scénu s ručníkem a mejdlem a přes parapet pak přehodila podprdu – a teprve po ní přišla replika "Já jí miluju…") – Kotlík – Rozcvička (vše vynikající) a v Hradci premiérové Liho, ve kterém opět došlo na drobné legrácky (Tom vytáhl druhé Liho bezprostředně po prvním a oblažil jím poslední řady, načež všechny absolutně zvedl ze židlí vykalením čtyř zteplalých limonádiček, přičemž jaksi již pointou byla šmoulová laguna). A po rovněž úspěšné "rytmické skladbě v A dur" V čekárně přišel zaslouženě silný potlesk a kytička pro Tomáše od nejhezčí divačky, kterou mu ostatní tiše záviděli (a Petr nahlas).

Diváků bylo mimochodem nádherně přes sto a oproti loňsku se bavili všichni. Důležitá věc – narozdíl od divadelníků před námi i po nás jsme zvolili dobrou délku představení, výběr scének i jejich nedivadelní, pouliční předvedení (ti druzí totiž nebyli často ani vidět, ani slyšet).

Rozradostněni úspěšným konečně-dobytím hradecké Radnice s číslem popisným 1 jsme se vydali v hospod, avšak záhy jsme šli spat. Neboť sezóna byla děsně dlouhá a náročná (už jen Krviky, kteří mají jen v letošní polovině sezóny rekordně představení i diváků, natož vším dalším). A tímto vystoupením velice dobře a konečně skončila.