Jen stručně lze se vyjádřiti k událostem tohoto ostře slunečného říjnového týdne, alébrž toho bylo nad.

V úterý v noci, po týdnu oprašných i novinkových zkoušek souboru, se vydala ústřední dvojice Krvik Totr, tj. Petr JedNo a Tomáš Kout, do Plzně na kýžený festival Dařbujána Kakrháňáková, kde loni definitivně založili hluboká přátelství a zapustili kořeny v městě piva. Přijeli prvním možným vlakem (cca o půlnoci…), který málem nestihli, ale to se stává i v běžných rodinách. Ingus, u kterého spali, měsíc nepil. Pak přijeli Krvici a on se do toho znovu opřel. První noc tedy byla bdělá.

Druhý den (středu) strávili Petr s Tomášem rovným dílem procházkami po kouzelném zapodzimovaném městě, např. vystoupáním na proslulou věž kostela, a po hospodách (bylo jich tento den od 11. ráno do 4. ráno požehnaně). Smyslem plzeňské přítomnosti bylo nerušené soustředění (letos nazvané "Dělivé", alébrž se neustále děje, ale po kousíčkách) se na novou hru. Nakonec z toho byla "jen" scénka, avšak skvělá (jak dokazuje název: Nejúspěšnější hra všech dob). Důl. detailem budiž spontánní setkání s Bohunkou Loučímovou, FSV toť kamarádkou Petrovou a tak podobně… Po návštěvě Dialogu a prvního představení (Antidivadla) (do)ožraliť jsme se.

[foto]

Na plzeňské věži s Nejúspěšnější hrou všech dob v kapse

Se s Plzeňačkou Bohunkou Loučímovou

Ve čtvrtek jsme povstali a ve stavu příšerném vraceli se do Prahy, kde Tomáš a další tři neutěšené hlasy (všechny vlastně z Divadílny) otevřeli v Rubínu novou sezónu Craveu, a nutno říci, že skvěle – bylo to jedno z nejsilnějších představení.

V pátek "nastal onen slavný den", který si ovšem Krvici přes všechny zmatky se vším a se všemi nemohli řácky užít – ale to je známá klasika. Krvik Totr byli zařazeni do festivalu …příští vlna / next wave…, na večer předávání festivalových Poct, v komponovaném pořadu Divadelní excentrici. Jak již bylo řečeno v článku předchozím, vybral nás Vladimír Hulec, a to je pro nás velká pocta (nadto jsme se o to nijak nesnažili, a tak jsme této vysoké mety dosáhli nečekaně, leč šťastně). A až se to všechno uklidní, asi nám dojde ta neskutečnost, že jsme hráli v Divadle Na zábradlí. Emoce se bohužel nestíhaly. Technicky bylo vše proti nám – míněn klavír posunutý daleko z jeviště a míněn mozek Petra a Toma, který měl jakési neshody v textu… Ale jinak: nám přidělených 12 minut jsme využili naplno a (řekli bychom) dosti trefně vsunuli jsme stručnou verzi sebe sama mezi ostatní soubory (mj. Buchty a loutky, Vosto5 a další dosti známé): Rozcvička se nám nepovedla tolik a nacpané divadlo se tolik nesmálo, ale na háček jsme si je chytili. Extrémní přešaltování na Psí recepty/Cibuli, tentokrát s výtečnou Pavlou, se nám vyplatilo – zde se již dosti řvalo, ač František a jeho hlas tu neměl žádného osobního příznivce. Navíc má tato skladbička nový, lepší konec, celé to byla lahůdka. V čekárně, to už se povedlo mistrně a diváctvo šlo skvěle s námi. Velikou divadelní větu si zde vystřihla Sonia Cieślar. A pak vtrhla z druhé strany na jeviště Pavla (cestou asi 6× spadla, ztratila se a málem už navždy zmizela kdesi pod slavnými prkny) s Návratovým výkřikem "Počkejte! Aspoň jednu písničku na rozloučenou!", kterážto vsuvka nám klapla a my spustili Gospel. Vůbec se nám nepovedl, protože jsme neslyšeli klavír a Sonia neslyšela nás, ale pořád je to ten nadupaný "song", takže jsme to prostě s odřenýma ušima zvládli. Konečně jsme si navíc pro sbor půjčili v InterCateringu kuchařská pepita (díky) a nutno říci, že působila skvěle. Nehledě na silnou reakci v publiku (námi ovšem nezamýšlenou) na standardní oděv pana Nebeského. Každopádně – sukces!

Symbolické budiž, že Na zábradlí nás viděl úhrnem čtyřtisící divák…

[foto]

Gospel ze zákulisí (Pavla Drtinová – Petr Jediný Novotný – Filip Votava – Tomáš Kout – Bogdan Cieślar)

A aniž bychom si užili "slávy", vyrazili jsme na stejný vlak co v úterý a před půlnocí už celý soubor seděl v Dialogu a mírně chlastal, unavený, ale vlastně dojatý. Byl to dobrý nápad, sdružit nás už takhle – celá produkční sedmička (Krvici, Cieślarovi, Pavla Drtinová a všudypřítomná a výkonná zvukařka Pierrette Biňovcová – mimochodem měla jet i Anička Kučerková, ale povinnostě ji nakonec odvály jinam, škoda) se na sebe výtečně naladila, kterážto činnost probíhala u Inguse v bytě až do půl šesté… Spolu s námi přijela i Radůza, jen na omrk, ale byli jsme velká silná párty parta.

[foto] [foto]

[foto]

Ze Zábradlí k Ingusovi – pár hodin pití mezi vystoupeními

Avšak druhý den byl zpočátku krušný – hráli jsme už ve dvě, většinu věcí jsme měli neoprášené v prostoru a ve zvuku, navíc ta kocovina… Nicméně jsme vklouzli do Dialogu, podivuhodně bez problémů vše rychle nazkoušeli a bylo. A nutno dodat, že i performance byla čistá a kvalitní. Leč zapomněla se festivalová znělka, takže byla 30 minut technická odsuvka, a zapomněli se i diváci – měli jsme jich 18 (z nich třetinu plzeňští známí, kterým velmi velmi děkujeme za podporu). Jeli jsme všichni jak blesk, bez výrazných chyb, po špatném začátku (remix dávného Biokysu a hned po něm Ticho na hlas) už chyby nebylo a frčelo to úplně rozhustěle. Ale Dialog je nám patrně zakletý, neb diváctvo, byť jsme oproti loňsku kvalitní byli, jaksi nereagovalo, snad se nechytalo. Nutno říci, že to bylo snad nejtěžší představení Krvik Totr, byl to doopravdy tvrdý boj, ve kterém jsme nepolevovali a nakonec jsme toho diváka utáhli na svoji stranu. Avšak padli jme dosti vyčerpáním, míněno zcela vážně. Nicméně – vítězství jsme si patřičně užili.

Co jsme jeli: byla to kombinace letošní zájezdní klasiky s retrem a novinkami. Po Tichu byl Čtyžlístek (obojí vlastně výtečné, ale bez reakce), pak přišla první premiéra, největší sukces a zároveň dramaturgická chyba: Ogrodek, polská píseň s překladem a velikým tancem sboru v oblecích s hůlkami. Skvělá Sonia, hlas i klavír, skvělý sbor, zpěv i tanec, skvělý dialog i s překlady – ale po všech těch totálně prochechtaných zkouškách se až na premiéře ukázalo, jak silná a vážná je to píseň. Nádherná, ale ne na třetí místo v setlistu. – Absolutně se nám vydařili Tři mušketýři, čistá verze. – Druhá premiéra večera, Uďoblinky nové luny, Filipova píseň (a asi nejlepší jeho hudba pro Krviky), kterou jsme nedávno konečně dopsali a po půl roce dostáli názvu představení… Výtečný text i hudba, ale opět: vlastně to není legrace, ale vážná věc. – Poté proběhla hlavní bitva o divákovu přízeň, když jsme v předlouhých 16 minutách valili a nezkazili "retro", Elitní utopii a Disco. Zvláště "western-striptýz" jsme si ukrutně užili, skvělý, vymazlený okamžik. – A pak jsme si opět odpočinuli u Receptů a už tu byl vrchol, kde byl divák náš, 15 minut užívárny na jevišti i v hledišti (neb už bylo jasno): V čekárně, Gospel (ukrutně vydařená verze) a poprvé "naposled" ohlášené Liho. To vše na 80. vystoupení Krvik Totr.

[foto]

Ogródek (Sonia Cieślar)

Po zaslouženém obrovském obědě (a rozlučce s Pavlou a Radůzou) u Žumberů (nový náš objev) jsme si užili jeden z "vrcholů ever", Košičan 3 Vosto5ky, načež jsme se porůznu rozkupili v poslední divadlo a přilehlé hospody. Konečně jsme navštívili Big Burger (…), popili v Práci (starý náš objev), sjednotili jsme se a šli domů. Leč! Před Kardinálem jsme se opět nechali strhnout k moku, dívky byly odvedeny na byt, pánové pili – no až do šesti (holky na bytě ale nezahálely – šly spát v pět). Poprvé se nám v Plzni stalo, že jsme vylezli z nonstopu a na dotaz "Kolik je" nám odpověděl denní trolejbus (a zrovna oblíbená 12 z Nové hospody na Božkov…). I šlo se spat.

[foto]

Filip a -ova sličná servírka z Kardinála. 3 ráno

Neděle – poslední doužívání si. Cieślarovi už v deset pádili na bus do Karlových Varů, kde Bogdan hrál pro děti… My ostatní museli v totálním nedospánku během několika minut opustit Ingusův byt ("Je mi to žinantní, ale – vypadněte!"), což probíhalo tak, že motající se čtyřka se chaoticky vyvalila i s věcmi před dveře bytu, kde dobalila. Pro kameru jako vyšité. Srdceryvné rozloučení s pohostinným Ingusem a šlo se snídat a obědvat k Žumberům. Poslední hodinu jsme se váleli v slunci na náměstí, což činili i Cieślarovi ve Varech. A pak jsme už definitivně odjeli do Prahy. Ukrutná akce, nesčetně čárek, nesčetně peněz, srandy, žvástů, jídla, Plzeňaček. Ukrutná paleta. Howgh.

[foto]

[foto] [foto]

[foto]

Poslední čekačka na náměstí. Poslední polední slunce