Čtvrté představení Návratu z proutí se poprvé nepovedlo. Respektive – (díkybohu) početné diváctvo bylo spokojené, ale jistě by bylo spokojenější. Proti nám mluví jen to, že jsme si nedali už ani projížděcí technickou zkoušku, jen pár textovek, aniž by jedna oddělená dvojice zažila tu druhou – byly to vlastně scénky bez spojitosti. Proč jsme nezkoušeli – v Pidi jsme měli pouze hodinu volno, a ani tu ne – dokonce jsme museli odložit o půl hodiny začátek. Avšak díky tomu jsme v klidu, bez výšilu připravili scénu a světla.

Co se tedy podělalo? Těžko říct. Jediné, co víme, je to, že každý jeden měl svůj osobní problém (někdo měl někoho důležitého v publiku, jiný neměl den, dalšímu to padalo, ostatní prostě kixovali). Co je důležité, že to nebylo bez energie, bez napětí, to tedy ne – ale co naplat, tolik jsme se jeden každý snažili, aby to jelo, že jsme to přetlačili do poddekna. Každý zvlášť jsme tlačili jinam.

Co fungovalo náramně, byla první scéna, Petr s Tomášem to skvěle nakopli (oproti minulé repríze), ještě holky v druhém obraze se držely, ale dál už to všechno šlo dolů – včetně jindy nakopávajícího 4. obrazu, včetně všech. Co s tím. Doufáme, že stačí předem skutečně zkoušet, nejet po paměti, která logicky vysychá. A přes prázdniny máme o čem převymýšlet…

Nicméně PS: Přítomna byla stará garda ze základy, Karel Svoboda (ve hře přímo citovaný, tuším že ve spojitosti s hřebíky v kůlně) a Jirka Růžička. Když jsme seděli u stolu i my, Petr Novotný a Filip Votava, dávalo to dohromady po 12 letech opravdu tu původní čtyřku kamarádů. Šílená kalba.

[foto]

Druhý obraz (Zita Patíková – Radka Filásková – Pavla Drtinová)