Návrat z proutí, první celovečerní hra souboru. Nejsoustředěnější práce. Nešli jsme na doraz, zůstalo mnoho nehotového, co nám pomáhá – stejně jako v Monopolech poslední doby. Na pohodu. Poslední týden jsme dřeli od rána do večera – celý víkend na DAMU a čtyři dny v Pidivadle, mezitím si střihli Píseček, jednou se pekelně ožrali u Cieślarů a celkově strávili dlouhé dny jen společně. Nádherným faktem budiž, že nedošlo k jediné šarvátce, jen strašná únava byla. Vše jsme překonali silně přátelsky, což může být jedno divákovi, ale ne nám. Jinými slovy opravdu krásná, nezapomenutelná práce plná srandy i nalézání. Přes všechny klacky, které nám zhruba tak všechno házelo pod nohy, jsme ve čtvrtek hodinu a půl před začátkem dokončili herecké snažení, sladili je se scénou (dílo naše a Veroniky Hrčkové z KATaPu), kostýmy (my a Richard Tůma), světly (Bogdan – ten měl na starosti i choreografii písniček) a živou hudbou (Sonia a Filip) a posléze tento devítilidný kolos utrhli ze řetězu a nechali vrhnout na vyprodané Pidivadlo. Byly nějaké zádrhele, ale asi tak nejmenší v naší kari éře. Nemá moc cenu mluvit o tom, co se to tam dělo – ale stalo se to, že jsme ze sebe vydali dvěstěkrát víc než na nejlepší zkoušce. Strhující představení, zážitek divácký i náš.

A pak šílená kalba v nonstopu do rána. A pak tak trochu prázdno – protože tohle není vyčerpávající hra, to jsou koš a kufr plné věcí a hodina a půl radosti a je škoda a nám líto, že nemůžem hrát i dnes – zítra – pozítří…