Velmi jsme se obávali Návratu první reprízy, kterážto bývá na divadle černou můrou a propadákem v jednom. My se ale velmi svědomitě připravili, takže to dopadlo strašlivě dobře. Rovněž propaganda nějak klapla, neb naše přesídlení do vzdáleného Mlejnu bylo provázeno sedmdesátkou skvěle atmosférických diváků, což je prostě jako sen. Nádherně velké velké pódium mlejnské jakož i sál jsme šest hodin plnili naší inscenačičkou, a opět celý team na jedničku: Bogdan Cieślar šílel, avšak nejlépe možně se světly i zvuky, Filip se Soniou byli opět k nepoznání, publikum zase nějak nepostihlo, že hrají živě… Skvělé toť uznání. A herecky, to byla mňamka. Ďoučata byla sice chvíli pod dekou, zato ústřední duo Petr-Tomáš se rozjelo nevídaně, holky se pak přidaly, čtvrtý obraz byla ukrutenská lahůdečka, Dymorák Číža se konečně a nadprůměrně chytl, převálcoval jednoznačně svého nepřekonatelného Šlapeta. Vyhrávečky, celé to působilo jako x-tá, nikoli první repríza. Šťastno. A těžko z toho, že nemáme kde kdy hrát tuto naši přeradost.

PS: Velmi rádi jsme slyšeli, že Franta Čachotský dostal na základě svého brilantního výkonu v "Brouskovi" v úvodu hry jakýsi nahrávací kšeft.