Vše se sešlo dohromady velmi zajímavým způsobem: pouhý týden před dnešní nedělí jsme se rozhodli, že využijeme volna v Pidivadle a znovu si zahrajeme Návrat z proutí. Pidivadlo/voška nám oproti březnovým klackům vyšlo neskutečně vstříc a dokonce úplně obrátilo kartu a míní své "bývalé studenty podporovat". Měli jsme necelý týden na propagaci, proti nám hrály oslavy 60. výročí konce té druhé války (ale nakonec i my přispěli – Gospelem… a mimochodem hned po představení vylétl nad Letnou ohňostroj, pro nás milý dárek za snahu), MS v hokeji, přesněji Česko-Rusko, a neděle. Kdo by chodil do dívadla. Přesto se Pidivadlo do značné míry naplnilo, a opět – některé tváře zůstávají, ale většinově tu bylo třetí publikum Návratu, což nás velmi potěšilo.

Hru jsme vůbec nezkoušeli, ani textově. Soustředili jsme se na světlozvukové zaučení Richarda Tůmy, neboť Bogi sice vše obětavě připravil, ale pak musel sám hrát jinde. Ríša, autor kostýmů Návratu, zvládl vše skvěle a kixů měl minimum na to, že to bylo jen s jedním nedokonalým projetím. Zkrátka dík. Kixů bylo tentokrát hodně i jinde, v hudbě i herectvu, první polovina oproti normálu byla rozjetá, avšak nutno říci, že Zita+Pavla vylezly zpod deky dřív a předvedly nejsilnější výkon. Ale protože byl hokej, o přestávce jsme si to zhodnotili a druhá část byla skvělá, nejlepší ze tří uvedení, respektive první povedená (speciálně Číža s Radůzou v jejich kamrlíku, a stejně tak Petr s Tomem v obraze šestém, který vysloveně vystřihli, včetně všech nových a skvělých vyhrávek). Nehledě na čtvrtý obraz, který má svoji sílu vždy, je to radost. Publikum reagovalo méně, jen tak se nedalo, ale časem jsme je pílí zlomili (přesně to kopírovalo naše vylézání zpod deky), děkovačka byla hustě dlouhá, 4x výtlesk. Merci, à bien tot!

[foto]

Čtvrtý obraz (Pavla Drtinová – Zita Patíková – Petr Jediný Novotný – Tomáš Kout)