Právě jsme se vrátili z 24hodinové divadelní tůry do Aše, kterážto se svojí délkou zařadila hnedle za Jeseník před dvěma lety. Akce to byla opět vynikající. V klasickém zájezdním triu s Aničkou Kučerkovou jsme vyrazili s kombinací "poslední Jabloně" a "klasiky" na festival Ašlerky. Pět hodin ve vlaku jsme se krutně bavili, hned zkraje vypili kolu s rumem, která nám měla zbýt až jako "za odměnu" po představení, ale cesta dlouhá, a tak jsme v klidu vystřízlivěli. V Aši jsme strávili něco času na obědě s naší zvatelkou Marčou, přičemž jsme jí udělali do hlavy díru dosti neskutečnou a nekonečnou verbální improvizací (promiň).

Vystoupení bylo báječné. V klubu Klubíčko jsme se dosti nezvykle zabydleli, zalíbila se nám cirkusová elevace početného diváctva i nádherně velký prostor kolem nás, který jsme vzdušně hravě naplnili našimi skeči a písněmi. Zdá se, že jsme se doopravdy poučili z krize, neb tato "show" byla prostě profi. Samozřejmě až na to, že každý měl své nečekané propady a průsery (Petr např. ve dvou zásecích vyluzoval neexistující slova), ale nějak to sedlo. Vše rozjel už nástupní Čtyžlístek, nové scénky se velmi ujaly, Večernice čili Spacáky byly po dlouhé době na zemi a po ještě delší úplně přesné, vychytané a vyhrávající si. Anička měla ukrutný úspěch s Chuděninými básněmi, po Tomově dobré připomínce, že Filtr se rozvolnil, jsme znovu nasadili kožené výrazy a naše písně byly opět výborné a skvěle přijaté. Fesťák měl skluz a nás tlačil odjezd i organizátoři, a tak Rozcvička byla v dvojitém tempu, Liho v trojitém – a jako vždy a snad nejlépe zafungovala Tomova modrá laguna. Celkově to byl zmatek nad zmatek, který jsme zvládli víc než jen se ctí. Finální aplauz publika, ve kterém bylo plno bavících se dětí, stáří i všeho zbylého, byl neskutečný, nevynucený, nádherný, asi největší s výjimkou aplauzu po premče Návratu. Po nás uzavíral fest Košičan Vosto5ů, připravili jsme jim skvěle živnou půdu.

Inu, a my za rekordních pět minut sbalili, hodili nás do auta ("Jestli nás chytnou policajti, nebudeme mít čas zastavit."), které dohnalo takřka již odjíždějící vlak až na perónu, v Chebu jsme promoklí odpočívali v baru u nádraží, o půlnoci přejeli do osvobozené Plzně a tam tři a půl hodiny čekali na první vlak ve vyhlídkovém bigburgru a posléze navštívili v Cardinálu Inguse, slavícího, mnoha zelenými počastovaného, a potkali i Karolínu Pláničkovou, naši jabloňovou recenzentku. Vlak do Prahy byl pro nás již jen limbem.

Une action spectaculaire!

[foto]

Láska je jako večernice (Tomáš Kout – Petr Jediný Novotný)

[foto]

povinná plzeňská zastávka cestou z Aše do Prahy (Kenny = Ingus)