Nejprve to vezměmež finančně: letos poprvé jsme nikde neprodělali (sice tedy ani nevydělali, ale jsme na nule, oproti předchozím letům), kromě Návratu, který si ale reprízami již na sebe vydělal. Naše koncertní vystoupení v blbou dobu na blbém místě bylo první, kde jsme mírně, tři-sta-korunně lupli. Ale pozor – byla to radost na entou, včetně místa, Vikadla, které nebylo blbé, jen v blbé poloze pro tyto vypjaté dny klauzur a únavy. Přišlo méně lidí, než jsme čekali, ale ne tak málo, aby to byla hrůza. Příjemná zcela odevšad pocházející skupina se skvěle bavila nad extra šou Filtru / Krvik Totr (skvěle sestavený setlist plný zajímavostí, pár neohraných stařenek a premiér – zvláště šestiletý Meloun či tříletý Kraj Smetany a Martinů; ve finále i se Soňou a Pavlou v ukrutně vyvedeném Gospelu, tečku obstarala skladboscénka V čekárně) a posléze neméně úchylným Vladimírem Mikulkou. Výsledek je jednoznačný – o sto procent lépe než loni, bez zaváhání. A bez Liha! – Představení kladně posoudil písňový expert Přemysl Rut, jenž se pak na skvělém povídání s aktéry zdržel dobré čtyři hodiny.

Mimochodem – Liho Blanice se nám v těchto dnech ozvalo, našlo si nás na webu, pozdravuje nás a celkově – existuje!…