Tak tedy Krvik Totr již hráli v každém měsíci v roce, po loňském ochutnání léta jsme letos jeli do Čech na fesťáky třikrát, naposledy včera do Nepomuku, kterýmžto vystoupením (a posledním letním nášupem úspěšné sezóny) jsme pokořili poprvé srpen. Letos mimochodem hrajeme poprvé v každém měsíci. Dalším číslem budiž, že nepomuckým "show" jsme vyrovnali rekord nejvyhranějšího roku 2003, o třetinu roku dříve. Každý další živák tedy bude příjemným rekordem.

Ale k vystoupení samému. Do Nepomuku jsme byli pozváni po úspěchu v celkem nedalekých Řepicích. Nepomuk je blízko Plzně, takže zde bylo mnoho lidí, kteří nás už viděli tam, s čímž jsme nepočítali, náš setlist byl určen pro zcela nové publikum – ale celkem jsme se s tím vyrovnali, valili jsme s menší intenzitou, ale valili jsme a publikum si víc než pozitivně naladili. V Nepomuku jsme silně zaostávali za Řepicemi i Příbramí, což bylo dáno mnoha důvody: byli jsme zase výjimečně jen tři (neb cesta daleká a drahá) a hráli jsme tu nejklasičtější klasiku (kromě dvou Filtrů bylo vše napsané maximálně do roku 2003…), což ovšem není ten pravý důvod. Naopak – snad po tisící hrané scénky nám prostě samy naskočí a vesele ubíhají. Důvodem k určité naší roztěkanosti bylo, že Filip s Tomem jeli z Prahy, zatímco Petr z opačné strany, z Tábora, odkud přijel na otočku z festivalu Love Planet. Zkouška tedy nula a společné naladění velice krátké. Dále jsme museli hlídat čas, neb od příjezdu (navíc zpožděného ČéDéčkem) do odjezdu jsme měli pouhé dvě hodiny včetně na přesun z nepomuckého nádraží v obci Dvorec do města Nepomuk… V tom nám nakonec pomohli organizátoři autem nás hodivší nazpět. A samozřejmě jsme byli jedním ze tří stageů (opět na trávě, tentokrát u prolejzaček proměněných na čajovnu), takže nám do toho řvala hudba. Ale festival se jevil ukrutně mile, škoda, že jsme nemohli setrvat.

Za poznámku stojí, že jsme nazkoušeli novou verzi Raňajek a (po domácí zkoušce!…, po letech) ujasněnější verzi Liha. Ovšem! Tuto bravurnější variantu jsme spontánně měnili, neboť Delvita vyprodala Liho a my měli jen Božkov (po Story tedy následoval Božkov), a při limonádění jsme blbli s rychlostí, jako gramodeska jsme zpomalovali či zrychovali a trápili tím Tomáše…

Odjezd byl vtipný: Petr ve vlaku na Tábor a Tomáš s Fílou na vedlejší koleji ve vlaku na Plzeň komunikovali krz okno, Tomáš kompletně odcitoval slavné finále Básníků a celkově to bylo huhumormornéné. A poprvé jsme jeli každý jinam, což bylo ne příjemné. Vypadla totiž ta společná užívárna po výkonu. A mimochodem, ten tentokrát trval pouhou půlhodinu, ale na festu to bylo akorát.

[foto]

Láska je jako večernice (Petr Jediný Novotný – Tomáš Kout)