K velice ohromující a naplňující chvíli došlo dnes krátce po 20. hodině večerní u Koutů v Bubenči, když tam Tomáš s Petrem sledovali nový dokumentární pořad věnovaný Voskovcovi a Werichovi (neb oba naši velicí vzoři a praotci [že praotci, to vnímáme teprve několik let, o to však silněji a vědoměji] mají letos sto let). Náhle se na obrazovce objevil Voskovec z nějakého jejich filmu a pravil absolutně stejnou intonací jako Tomáš v Návratu z proutí prakticky stejnou větu: "Tak mě napadá – co jsi vlastně dělal celý ty léta, co jsem tě neviděl?" Tomáš s Petrem zazírali, podívali se na sebe a vybuchli smíchy. Kdyby to neviděli spolu, asi by ten okamžik neměl valnou cenu. Takové společné satori je ovšem silně motivující. :)