Poslední inscenace z Pidivadla, Nebeským režírované Crave od Sarah Kane, které se po půl roce v Pidi přesunulo na plné dvě sezóny do Rubínu, měla derniéru. Třiatřicet uvedení mělo převážně stálé publikum, které má teď spolu s herci v životě "něco navíc", něco jinak. Na premiéře i derniéře se stal symbolicky stejný skok (ob jednu píseň), všechna představení poznamenávaly různé zlomyslnosti od Sarah, ale jinak to bylo včera skvělé naposled. Přátelé se viděli po dlouhé době a dost možná naposledy – např. naše milá Martina Šimíčková, rajcovní Rýcovka, už teď nemá se svojí skupinou z VOŠH žádné společné hraní. Proto se pilo a pilo a pilo, v nějakou dobu se vše přesunulo ze sentimentu do Ajeta na Letenské náměstí, kde se jako tradičně neskutečně blblo, tančilo a pilo a pilo a pilo dál, až do rána. Poslední zbyl Tomáš s Petrem, za sebou (či v sobě) dvě flašky Metaxy a nad sebou – hleďme! – slunce, ranní slunce a ticho pátečního rána. "Srdce Crave dobilo…"

[foto]

[foto]