Ve středu 18. října Krvik Totr odehráli v exkluzivních prostorách Divadla Na zábradlí (Eliadově knihovně) své jubilejní 100. představení. Pro diváky si připravili jen několik novinek (titulní dvacetiminutovku Dožínky, pohádkovou parodii Jak Krakonoš, a v podstatě premiérové Reloaded, nadto dlouho odkládanou píseň Produkt, která mezitím dokonale vyspěla), došlo však např. na raritní retrovzpomínku Uherák (přičemž šlo o mix různých Uheráků včetně premiérové ukázky z Našeho Rádia IV.) a Moskevníčka s připracovaným koncem, bonusem bylo výhradně klavírně a jevištně mnohohlase zpracované Liho (jako takřka 50. repríza), které proběhlo v Praze po dvou letech, navíc definitivně naposledy.

Výjimečné bylo více věcí. Sonia Cieślar hrála poprvé jako maminka, a hnedle dostala velký nášup: Krvik Totr poprvé hráli výhradně s klavírem, Filip byl výhradně za herce. Sonia se ale skvěle ujala i zmíněného Liha (a díky technice tak došlo i na vtipnou samohrající pointu – viz brzké video), její Produkt byl překvapením pro všechny, nové písně v Dožínkách jsou skvělé a Ogródek s Gospelem (dvacátým již) nemají chybu. V tomto směru je zjevný odklon Divadílny od kytary (která se naopak vyžívá v SPODP Filtr). Klavír je každopádně jevištnější záležitost – a Sonina schopnost spojit přesnost formy s citem pro parodii je neskutečná.

Další výjimečností bylo rozloučení s Aničkou Kučerkovou, která odjíždí do Austrálie. Dali jsme proto všechny její fláky, byť poněkolikáté za sebou opakované ( Buchtu, Chuděnu a Psí recepty – přičemž to jediné smutné na celém představení je to, že právě tyto – nikoli ona – se tentokrát neujaly).

Velmi symbolicky zde došlo k předání žezla první herečky Pavle Drtinové, která tento večer excelovala a všem se jednak líbila, jednak uhranula. Jsme hrozně rádi, že se nám Pavla tak klube. Toto vystoupení již bylo ode všech v Divadílně vyloženě autorské, nikoli pouze činoherní.

Dožínky jako vstupní a titulní scénka má za sebou také pěknou sérii inovinek: poprvé jsme v ní použili režii "zvenku", a sice všeuměla Bogdana Cieślara, který je jako vždy podepsán i pod choreografií. Samotný text byl třikrát během zkoušek přepsán, což se nestalo nikdy ani náznakem. A nakonec jsme zkoušeli takřka tři týdny pouze Dožínky – a bylo to znát. Z pochybného počinu à la Obec spisovatelů se stal trhák večera.

Sestava tohoto vystoupení se ukázala být dlouhodobě pozitivně sevřená, v publiku navíc seděla Zita Patíková, neodmyslitelná tvářička, a po děsivé době také jedna z nejstarších Krviček, naše milá Martina Šimíčková, takže se tu zase setkal Crave a zároveň dávná parta lidiček.

A to nejpodstatnější nakonec: diváci ocenili naši stovku na 130 %. Jak vstřícnými reakcemi, tak počtem totiž překročili vejditelnost. Seděli všude, včetně celé poloviny jeviště. To se to pak hrálo! A vzhledem k složení publika lze říci, že v Eliadovce byl na naší stovce opravdu odevšad někdo. Pěkná sběř pak slavila v báru dóle až do rána raníčka.

Jako vždy je třeba poděkovat hlavně technice, zvláště Petře Biňovcové, která již drahně dlouho znamená zázemí Divadílny, a také Heleně Jiráskové, po dlouhé době člověku odjinud, který nám opravdu pomáhá. Za fotografie děkujeme dvorně zvanému Petru Machanovi a za videozáznam panu režisérovi Luboši Pavlovi.

A na závěr bude zajímavé vyčíslit, na kolika představeních dnešní Krvici (vyjma otců zakladatelů) hráli: Pavla 17, Sonia 19, Bogdan 20 a Anička rekordmanka 28.

[foto]

Reloaded (Petr Jediný Novotný – Tomáš Kout)