Tak se potvrdilo pravidlo 1. reprízy. Premiéra Dožínek, respektive bloku Do prkýnka! v Eliadovce se blížila dokonalosti. První repríza, kratší, sevřenější a tedy lepší verze Dožínek na Bránici propadávala, jen úpěnlivou makačkou nepropadla zcela a nakonec se ještě dá hovořit o úspěchu. Druhá repríza byla přesně podle divadelní teorie precizní.

Odehrála se v KC Novodvorská. Báli jsme se, že jednak budeme strašní, jednak nepřijde ani noha. Noh přišlo a) nečekaně dostatečně, b) byly ohromně vstřícné a příjemné, c) byť nám zcela neznámé, d) tvořili je výhradně lidé 20-30 let. A tedy velice zvláštní publikum, které nás nejprve muselo poznat a pak nám velice přálo. Při děkovačce se ozývalo "Bravo!"…

Celé představení Do prkýnka je náš pokus opakovat beze změny scénky a písničky – a nutno říci, že to nebyl špatný nápad, speciálně tyto písně a tyto scénky takto poskládané fungují skvěle! Sami sebe jsme jeden každý překvapili, jak jsme ze stresu sídlištní nejistoty dokázali vymlátit nejposlednější energii. Vše pro diváka. Bylo to opravdu krásné představení, pro všechny. Už po několikáté nás KCN překvapilo. A opět je tedy škoda, že z něj není žádný záznam. Soustředěnost souboru byla obdivuhodná. A ano – další z argumentů nazývat nás ne Krvik Totr, tedy ti dva, případně ti tři, ale Divadílna, soubor.