Se šampaňským a symbolicky v Pidicafé uspořádali Krvik Totr sezónní rozlučku. Přítomni byli skoro všichni (trio, Anička, Petra B, Pavla, Cieślarowie, Radůza, dokonce Kuba Šlégr a další blízcí – Jana Soprová, Duspivka, Anina…; Zita a Číža nemohli). Nečekaně příjemná párty trvala až do zavíračky v Pidi, poté až do rána v Ajetu. Nezvykle ji uzavíralo trio Pavla-Fíla-Petr. Tanec, zpěv, Adéla, kola s rumem…

V předcházejícím týdnu se sešel Petr s Tomášem na vyloženě pracovní schůzce v Břevnovském klášteře (to zní dobře) a stanovili si jasné cíle. Zhodnotili tuto dosti strašnou sezónu – nikoli výkonem, ale produkcí či propagací, jež nevedla k návštěvnosti. Ale také umělecky – a dospěli k jasnému rozhodnutí ukončit veškerou současnou činnost čili repertoár (s výjimkou Návratu, který si žije již dlouho svým životem) a bez ohledu na případnou nevystupovací pauzu v klidu napsat novou hru a nové scénky, racionálně promýšlené a strukturované a hlavně ne-na-první-dobrou-nahazované (což je příznačné pro veškerou stávající naši tvorbu). Rozhodnutí napomáhá i kritika odbornějšího publika (vyzdvihování tria, určitá nadbytečnost ostatních), ale také všeobecné vyzdvihování Aničky Kučerkové, jež nám ovšem odjíždí na rok pryč, a blížící se radostná událost a s ní povinnosti (neboli divadelní utrum) u Cieślarů a celkově osobní studium sebe i divadla vůbec (a po Petrově skoro dokončené Katedře autorské tvorby a vlivu směrování Ivanem Vyskočilem a jeho metod nelze nevnímat vlastní plochost).

V tuto chvíli tedy nic nevíme. Nebudeme spěchat, nic nebude narychlo, dáme si uměleckou, nikoli osobní pauzu. Herců se zbavit nemíníme, ale je pravda, že s nimi budeme pracovat mnohem sevřeněji a individuálněji (a ne se všemi). Toto rozhodnutí nás tížilo dobré dva roky – takže se nám ulevilo. Vyloženě se těšíme na to, co přijde.

[foto]

Krvice v plné polní (okolo stolu Anička K – Petra B – Sonia C – Pavla D – ta Fíla V – Jana Soprová – Radůza F)