Krvik Totr si poprvé zahráli za peníze… Díky Pavlovi Rychetskému, jednomu z velitelů spřízněného InterCateringu a jedinému na této planetě, který viděl všechny tři Uďoblinky, jsme předvedli dvacet minut toho nejlepšího pro rautík architektů v atriu Břevnovského kláštera. Architekti kupodivu poslouchali, mnozí se i bavili, každopádně udělali pozornost a nerušili, obráceni k nám. Překvapení veliké (ale popravdě vysněné), neb obyčejně se zábavě na těchto akcích pozornost nepřeje. Na přání Pavlovo jsme hráli v širší sestavě – a díky tomu převážně fláky nové. Úspěch nás tedy těší dvojnásob. Co bylo: Sonina předehra (medley z Ogródku a Mé vlasti) a Filipův úvod ("Rozčeřme stojaté vody."), Rozcvička, Nejúspěšnější hra všech dob (opět Sonina Má vlast – Destroying version), Tři mušketýři, Gospel. Pěkně to frčelo. Hrálo trio, Sonia, Pavla a Kuba Šlégr. A protože se uzavírala sezóna, zase jsme se opili – a zase na dejvické nádražce… Zase se nám jednou chce hrát – protože kde jsou lidi a zájem, je i radost. Série divácky pomíjených představení byla otřesně demotivující.