Přestože se tento půlrok dělo hodně původních vystoupení Krvik Totr, již předem jsme si řekli, že pojedeme na půl plynu, protože Petr Jediný Novotný měl za (příjemnou) povinnost připravit autorské představení na své Katedře autorské tvorby a pedagogiky DAMU. Protože je zvyklý pracovat ve dvojici (čili neschopný dělat divadlo sám), již dlouho se na ně připravoval s Lucií Krupičkovou ze svého ročníku. Dobrý rok a půl plánů se v říjnu změnil v konkrétní koncepci a poté půlroční řešení, domlouvání, hledání. Téma "dvou outsiderů nahoře" se začalo plnit původními texty obou představitelů, poslední dva měsíce se pak při zkouškách společně osekávaly, měnily, doplňovaly a vyhazovaly, ve finále také mnohé situace vyimprovizovávaly a fixovaly. Jednoduše řečeno jsme do "nahoře" vložili všechny zkušenosti ze studia a jednotlivých předmětů (Autorské čtení, Přednes, Pohyb, Hlas a Dramaturgie písničky a trochu i Dialogické jednání). Velmi střízlivou hudbu (hlavní, drobně dle nálad měněný motiv písně Víte co, pane) nám složila a naživo pak hrála Sonia Cieślar. Byla to úplně jiná práce než Krvik Totr, opravdu vycházející z principů KATaP (ale mnoho z divadelnosti Krviků tam stejně muselo být), nejvíc tím, že nebyl pevný text, ale hledal se, téměř až do premiéry.

Ta se odehrála v Řetízku (malé scéně Disku na DAMU) v dvojím uvedení: nejprve odpoledne generální zkouška, na které jsme se víceméně poprvé viděli všichni společně a v prostoru, pod světly – za které děkujeme Heleně Jiráskové. Tomu odpovídala úroveň – báli jsme se, hledali jsme spoje, smysl, nebylo to zcela otevřené. Publikum navíc tvořili studenti a pedagogové KATaP, tedy náročný, byť vstřícný divák (včele s Ivanem Vyskočilem). Poté jsme se však výtečně oklepali a večerní premiéra před přeplněným hledištěm, rodinami a kamarády (mj. prakticky celou Divadílnou) byla plná energie a humoru, vztahování a smyslu. Byl to nekriticky řečeno obrovský úspěch, který žel bohu nemůžeme opakovat – Lucie odjíždí v září na rok pryč, Sonia zase finišuje v těhotenství, a druhý a poslední termín v červnu odpadl (produkční chyba). Představení "nahoře" přesto vidělo 75 diváků.

Je třeba dodat, že šlo o první Petrovo divadelní vystoupení, nadto autorské, mimo Krvik Totr. Po soustředěné práci na "nahoře" je jasné, že formou uvolněnější, ale mnohem více smyslem uzavřený model ovlivní i další (doposud fixním textem zatěžkanou a dlouho nás již neuspokojující) práci Krvik Totr.