…čímž odkazujeme k prvnímu vystoupení letošního roku na povánočním večírku Intercateringu. Nu a na vánočním večírku v Břevnovském klášteře uzavírajícím další rok této firmy jsme svoji půlsezónu uzavřeli, stejně bravurně, monstrózně, a přitom jednoduše, šikovně a strhujícně.

V nabitém programu jsme zahráli něco přes deset minut složených z toho opravdu nejlepšího, či nejvhodnějšího, opět v té samé čtveřici jako v lednu (trio + Pavla): fikaně jsme zahájili Reloaded, přičemž od nástupu Nea nebylo lze nic slyšeti pro řev a potlesk. Stejně dobře zareagovalo dobromyslné a známé publikum na Pavlino ironické utnutí (tentokrát přehnané do polohy náctileté nány – "Klucé, na tohle teda jako fákt nemáte…"). Ovce z playbacku jsme jakž takž zvládli a následoval vrchol večera: jen pro ten dnešní den přepracovaná báseň Čelakovského Toman a Lesní panna, v naší verzi s představkem Ludvík. Aby bylo jasno – Ludvík Toman je jeden z top manažerů Intercateringu, nadto organizátor večera. Vzali jsme si na paškál jeho zvyky (zvláště militantní odpor ke kouření) a již po chvíli bylo jasné, že jsme tak zařídili vrchol celé akce. Řev byl nejnejnej, jaký jsme kdy zažili. Jistě i Čelda v hrobě nám odpustil. Jako bonus jsme zopakovali Gospel. Ten nám moc nešel – lidi tak tleskali a tak vesele mimo rytmus, že jsme vůbec nikdo nevěděli, kde jsme.

Nu a pak se mohutně jedlo, pilo, tančilo až do půlnoci a (bohužel již ne pohromadě, nicméně z tradice aspoň partikulárně) pak se do rána dokončovalo v tradičním Ajetu na Letné.

[foto]

Reloaded (Petr Jediný Novotný – Tomáš Kout)