Podruhé jsme si zahráli na "výsostné" scéně Návratu z proutí, v KC Novodvorská. Zajímavé, že hra si již natolik sedla (i v tomto pidiprostoru), že jsme vlastně nezkoušeli – byly chyby, byly, ale způsobily spíše vyhrávky a legraci. Co jsme museli zkoušet, byl Dymorák, protože Číža nemohl; zaskočil jej velmi zdařile Jarda Huml Pokorný, náš ex-Pantovárník z Monopolů. Sedla si i přestávková přestavba (přestávku jsme definitivně zrušili a nahradili ji Filipovým "A nastala noc – a nastalo ráno"). Došlo na veliká odbourání ve společných scénách, ale snažili jsme se, seč to šlo, dát něco i diváku. A diváků bylo příjemně hodně, opět neznámí, patrně místní, volume měli ztlumené, ale usmívali se velmi příjemně, takže propadák to nebyl, naopak. A nadto, v publiku seděl Vláďa Vegricht, který si na konci přišel do šatny pro hřebíky… Takže Vegricht a Svoboda (loni v červnu) už se zažili. Zbývá Moravčíková a Přemek…

Nu a protože většina souboru měla narozeniny, slavili jsme ve spontánním VOŠHáckém srazu nebeské a duškovské skupiny do rána.