Počtvrté v řadě jsme se představili na soutěžním festivalu Stodůlecký Píseček. Hráli jsme jako zkušená již tečka zkušený již Návrat z proutí. Ten jsme premiérovali loni tři dny po Písečku a celý rok jsme se na dnešek těšili. Mnozí dokonce věřili, že můžeme být první. Po olympijských týdnech jsme to brali skutečně soutěžně a disciplinovaně. Shlédli jsme řadu druhých divadel, sledovali veřejná sezení poroty, před naším vlastním, pozdním, 17. v řadě představení jsme si udělali první motivační desetiminutovku… Odehráli jsme velmi precizní Návrat, nikdo v něm nechybil, jen bylo vše jaksi rozvleklejší, dávali jsme si totiž pozor na energii, a tím jsme si víc užívali užívat si: v publiku nebyl jediný náš divák, a ti přítomní byli unaveni z třídenního maratónu. Věděli jsme, že odezva asi nebude, ale nenechali jsme se odradit, spadnout. Každopádně jsme byli velmi spokojení sami se sebou i s celou přípravou: v Mlejně a spolu s místním pro-vše-Davidem jsme již zkušeně nainstalovali asi nejlepší Návratovou scénu za pouhou hodinu a poprvé jsme stihli sedět v šatně a povídat si…

Nakonec jsme se umístili na 6. místě (5. doporučení na Šrámkův Písek), přičemž před námi byly skutečně skvělé inscenace, jejichž umístění jsme odhadli správně (mj. Macháčkova Marmeláda, labůžo pro absurdisty, tradičně černá podívaná nástupce Puchmajerů, Antonína D.S., a velkolepě bouřící studentská Ztracená existence s Dentální rapsodií). Je rozhodně něcoříkající, že jsme se umístili na 3 ze 4 Písečků (přičemž jediné neumístění bylo proto, že nechtěli doporučit dva kabarety). Vladimír Hulec, ač opět opakoval, že humoru nerozumí a nezajímá ho, byl v podstatě nadšen hotovostí této inscenace. Řekl nám, že stupeň doporučení je tak nízký, protože my zjevně už nepotřebujeme bojovat o své místo na zemi, že už máme nalezený svůj humor i poetiku. Oproti loňsku navíc nepopírá velkou šanci na Písek skutečně jet.

Kromě velmi příjemného a přínosného rozhovoru o našich ne/schopnostech s porotou musíme vyzdvihnout ještě skvělé dvě Oscarové věci:

Pavla Drtinová získala individuální ocenění poroty za pěvecký výkon v Gospelu, v kteréžto chvíli jsme my, otcové zakladatelé, zaplakali, že konečně někdo nezpochybnil, naopak vyzdvihl úlohu Divadílny, kór u této skvělé a kmenové již naší herečky. Po "ceremoniálu" nám pak porota řekla, že cenu za herecký výkon prosazovala i Radce Filáskové za Pani domácí (kterou tentokrát skutečně vyšvihla extrovně), zabránilo tomu jen to, že je vystudovaná herečka. Samozřejmě jsme debatovali o tom, zda je vystudovaná herečka stále ještě herečkou, když si vše děláme sami společně, ale o to tu nejde. Morálně jsme si potvrdili smysl Divadílny – a vo tom ten rakenrol je.

[foto]