Krvik Totr za sebou mají velmi úchvatných 48 pospolitých hodin. V pátek se trio sešlo na párty u Aničky Šiškové (kde se osazenstvo díky F. V. mj. dozvědělo, že Oldřich je ze starogermánského Ulrich), po důkladném napřipití se odebralo na místě v spacáky a v časném dopoledni se vydalo vlakem ("Dej sem ty šlupky," uvítal v kupéčku neznámý telefonující chlapec Filipa loupajícího pomeranč, by je vyhodil z okna.) na vzdálenou Olomouc, kde se sešlo s domorodou Aničkou Kučerkovou, zorganizátorkou prvního olomouckého vystoupení KT. Město (námi všemi poprvé navštívené, dýchající atmosférou Michaela Stipea z '91) jsme po příjemné procházce a obědě (tvarůžky, placek a azu) pasovali na druhou Plzeň, i co se lidí týče. Klub Vertigo nás nejprve vyděsil, prostorem a světlem, což se ale záhy změnilo v skvělé polní podmínky, na které jsme vlastně zvyklí, posléze velepříjemně překvapil, početnými a chápavými diváky, převážně neznámými to mladými lidmi, a "manažerstvem klubu". Nesnažili jsme se o víc než zájezdovou seznamovací klasiku, kterou máme v malíku a u které přesně víme, co se nám nepovedlo. A tak víme, co se nám povedlo a co se nám nepovedlo… Diváci byli skutečně nadmíru chápaví, ale přitom také bylo cítit, když jsme pro ně byli mimo. Čili – báječně naučné vystoupení. Po "show" nám na rameno uznale poklepával jakýsi Ital…

Vzhledem k únavě materiálu, cesty i nás samotných jsme ani nepopíjeli a Anička (která zde, v místech svého mládí, zahvězdila s Chuděnou a novými básněmi ve vlaku napsanými, jakož i Buchtou) nás odvezla domů, do kučerkovské Jednoty, která zakladatelské trio zaskočila a nechala přikované v němém úžasu v obrovité předsíni. Břuchotín je skvěle připraven na znovunastolení komunismu: v kučerkovské Jednotě stojí i parádní divadelní scéna pro bytové divadlo :)

A brzo ráno zase cesta zpět v Prague, takže spíše šlo o velké přesuny a výkony, než legrandy.

PS: Opravdu výjimečně jsme po půl roce zahráli Liho. A nutno říci, že se nám zrovna nepovedlo.