V pátek 24. února se opravdu poprvé ústřední trio (ÚT KT) vydalo jen tak někam, pro společný oddych. A kam? Inu, v Plzeň, za Ingusem. Nebudeme popírat, že jsme dokázali pouze přejít křižovatku u jeho domu a vplouti na zbytek 24hodinové návštěvy Plzně do Klubu Vřesinná, místa toť neskutečně nevídaného.

Stručně, jen pro naši kroniku (nečtěte to!), se pokusíme shrnouti základní body akce: Petr s Tomem jeli do Plzně nikoli busem, ale autem, které bus předhonilo – i ten předchozí. Za 45 minut v Plzni, to hodně ujde! Klub Vřesiná zavíral v 10, odcházeli jsme v jednu, opilý pan majitel nás neobsluhoval – to za něj činil štamgast a s ním nějaká dvanáctka. Štamgast šéfa krotil, dvanáctka tykala Tomovi ("Chceš… Chceš…" "Já už dostávám. – (vyděšeně blažený výraz) Vona mi tyká…"). Když si Tomáš objednal romadúr, oznámi mu štamgast, že není. Objednal si tedy klobásu. Po chvíli přišel pan šéf. "Romadúr?" – "Tady," děl Tomáš. "Ale já už si objednal klobásu." – "Tak s tou klobásou to bohužel nevyšlo… – Takže ten romadúr – chceš – jako – romadúr?" atd. – Naproti seděl ožralý dědoušek, který se jen a jen smál, doplňoval krasokorčulovanie v televízii svými sestavami, hrál na piáno (kulečníkový stůl) a na několikrát odcházel. Poté jej vystřídali dva šoumeni z ČVUT před 30 lety ("Změnila se jen kvantita, nikoli kvalita" – a od té chvíle byli typasové označeni za Kvantity) – Najbrt ("Sem kulébr nikdy nehrál a sem vožralej, vole.") a Kandl ("Já sem čuramedán!"), jeden vypouklý, druhý vpouklý. Partička huličů vyskládala mezi náš stůl a kulečník z přepravky obrovských dřevěných kuželek. Nikdo se jich nesměl ani dotknout, ale oni se až do zavíračky už neobjevili. Během následujících hodin jsme začali bunit: přesunovat kuželky k nám na stůl, případně Ingusovi do bundy (pokaždé jej to nemile překvapilo). Zajímavé bylo, že si obrovských kuželek všude po stole nikdo nevšímal (až na štamgasta, který jednu vzal řka: "Ta je moje! Nebo tahle?…"). Do Vřesiny jsme zkrátka zapadli: problém byl, že my dělali píčoviny vědomě… Vrcholem naším byla maska mouchy s odporně barevnými slánkami místo očí. Bylo nás pět a každý vypadal jinak a mohli jsme se tento smíchy. Tomáš samozřejmě akci upgradeoval s kuželkami. Do akce se později zapojil pan šéf: kuželky se začaly skutečně hrát, s kulébrovou koulí… Později přitáhl fotbálek (nádherný kovošrotový rachot, několik pádů po cestě apod.), na kterém nás jednoho po druhém obehrával (cenou byly panáky, když už jsme nemohli, zavedl systém žabek přes ulici a zpět). Tečkou a peckou do palice byla pak série ukrutných Krvesajů. Řecká restaurace mezi druhou a čtvrtou ráno je jaksi zamlžená. Bavila se s námi pani majitele, majitel nás bránil před vožraly. Cože? Nás, před vožraly?!? …

Druhý den nebyl tristní. Šli jsme na jedno dvě tři dvě do Vřesiny, za okny nádherné slunce. Tomáš si přispal, pak přišel, zhodnotil hustě znesvěcenou ulici před klubem a zasedl k společnému dílu. A vida, zapomněli jsme na důležitou věc: v noci jsme samozřejmě dvě kuželky odnesli. Svědomí nás ale donutilo opět je přinést. Nic jsme neschovávali a vešli tak přirozeně, jak jen to jde. Včerejší, ale i jiní štamgasti začali vesele volat: "Kuželky se vrátily! Sláva!" A pan šéf se opět opile durdil: "Štamgasti mi kradou kuželky!" A jiný pán složil noviny a povídá: "Ale nic neukradli, vždyť jsou tady!" Čili rozveselili jsme sobotní ráno na tomto ostrově božího klidu, kde pivo stojí 16, polévka 12, jídlo 45 (ale jaktože jsme včera platili 900?!? Teda Ingy – díky…). Obsluhovala nás nová servírka, bylo jí hodně přes 12. (Pan šéf, důrazně: "Tamta nepřišla, tak musí tahle," – původně přišla jako host – "má malý prsa, ale co se dá dělat, já jí na plastiku nemůžu přidat.") – Nu, pak jsme si dali oběd u Žumbery (Ingus nahlas prohodivší k vedlejšímu stolu se synem – 40 let – a matkou – 70 let – a její kamarádkou: "To by mě zajímalo, co je tohle za partičku.") a frnk v Prág. Akce měla výstižný název Demolition párty. Myslíme, že ani tím chlastem jsme si neubrali tolik let, jako jsme si jich tím smíchem přidali.

[foto]

Klub Vřesiná vlevo, ulice všude, žlutý dům v pozadí = ubikace

[foto]