Tři dny autorských představení a veřejných workshopů v divadle Nablízko představily katedru autorské tvorby a pedagogiky DAMU, útočiště P. J. Novotného, ale s ním dalších členů Divadílny, kteří docházejí na Dialogické jednání Ivana Vyskočila a celkově Krvik Totr, kteří zde tři roky zkouší svá představení.

Katedra se poprvé prezentovala skutečně veřejně, ne v domácím prostředí učeben či Řetízku, ale v reálném divadelním prostoru, který všem představením jakož i dílnám dodal skutečně jevištní nádech a mnohým tvar, k čemuž dopomohlo i publikum namíchané napůl z veřejnosti a studentstva. Každý večer proběhly tři představení studentů a pedagogů a ukázalo se, že je zde skutečně jakýsi společný styl katedry, ze kterého se vychází.

Popravdě představení Krvik Totr se první vymykalo tomuto stylu (definovatelnému snad jako jevištní práce s textem), naštěstí i zde bylo již mnoho společného s Vyskočilem, Rutem a dalšími. Po nás hrály už jen hosty z Polska. PJN byl vystresovaný jako prase z první konfrontace Krvik Totr s KATaPem, kterýžto stres trval několik měsíců a v posledních dnech více a více (navíc celý festival improvizovaně moderoval, s Hankou Malaníkovou, a účastnil se aktivně dílen – a nočních pijatik…). To – a znavené již publikum – však vyvolalo takový adrenalin, že náš Produkt (což bylo představení Do prkýnka! bez Dožínek) měl dle přítomných znalců Krvik Totr snad největší ajfr, vše navazovalo a nenechalo se vydechnout až do samého konce. PJN podpořila celá Divadílna, která se vzedmula k nevídanému výkonu – a i oni tak prošli onou konfrontací, přičemž slavnostně nenastalo vyptávání, "odkud jsou ti herci", ale "kde jsme se potkali" – až se každý divil, že Divadílna jsou převážně herci. Zdá se, že meziohoblovávání ne+herců sklidilo plody v podobě sdělujících, jevištně přítomných, energii sršících a své věci věřících, vždy trochu naivních, ale stále napětí udržujících, společnou věc budujících Lidí, kteří hrají a přitom si na nic nehrají (což je zhruba shrnutí obecných reakcí).

PJN tedy složil maturitu a na závěr svého studia se již nebojí KATaP studovat… Zároveň se zde Krvici s katedrou prolnuli a vše je zase užší a bližší. Co bylo vynikající, že zde byli přítomni všichni pedagogové KATaP, včetně (a na nás konečně) Ivana Vyskočila (který nás SLYŠEL, což je ohodnocení číslo 1, navíc se Bavil, a potom velmi vážně řekl, že je tam spousta přesných míst a potom spousta, která si rozmlžujeme – ale nehovořil k nám jako k amatérům, ale vědomě pracujícím autorům – dokonce nás přirovnal k Monty Pythonům… – a Pythony připomněl i Alexandr Komlosi, rodilý Američan – "ale neměli byste do toho tak šlapat, moc se potíte, a to pak vadí i nám…"), Přemysla Ruta (se kterým se sice vidíme a bavíme stále, ale naposledy nás viděl před dvěma lety a teď ho překvapila neliterárnost a jiná dramaturgie, navíc vynikající timeing), či nového našeho děkana DAMU Jana Hančila (a pak pohybově spokojená Zdenička Kratochvílová, Jana Pilátová, ač z jiného soudku, též zaujatá, a další včetně většiny asistentů). Kritické hlasy samozřejmě byly přítomny (např. paní Fryntová otevřeně řekla, že to nemá úroveň a že V+W dělali v našem věku geniální věci), ale byly v takové menšině, že nám to musí činit obrovskou radost. Toto publikum totiž vytvořilo tak bouřlivou atmosféru (tam, kde to bylo "přesné"), že jsme věděli, jak jsme se ujali (a naopak, v této hodnotivé společnosti, jsme přesně cítili místa, která nevycházela).

Od nás přišlo jen velmi málo chyb, zařídilo je navíc jen ústřední trio… (Petr slavnostně zvoral dvě pointy – ve znovu nasazených Mušketýrech spletl finální větu "Všichni za – ne Sissy, ale – jednoho!", což vyvolalo vynikající reakce, i my jsme to legračně rozodešli, v Nej.hře se potom zlil nápojem lásky nejprve sám… – Tomáš Petrovi nevěřil, že Rozcvičku začíná vpravo, v Ovcích zapomněl bekat, což je hodně absurdní. Filip měl své standardní úlety, ale naštěstí v míře drobné, nenechal se vynervovat.) Naopak Sonia i Pavla byly neuvěřitelně vychvalovány, Bogdan Moskevníček se zase se všemi spřátelil vínem…

A všichni říkali, že jsme skvělá, fungující parta evidentně velenaladěných přátel.

Nuž, vďaka priveĺa, priateĺa i osude…

[foto]

Dílna Autorského čtení (Přemysl Rut – Petr Jediný Novotný – Ivan Vyskočil)