V Paláci Akropolis probíhá během těchto tří měsíců Divadelní match mezi osmi autorskými soubory z celé republiky. Když jsme se při rozlosování dostali do rozstřelového duelu s Kabaretem Caligula, věděli jsme, že jsme v ouveji. Zároveň jsme se obrovsky radovali z možnosti hrát v Paláci Akropolis, který má pro nás nádech "legendy", již oživujeme každoročně coby diváci na Velvetech 29. prosince.

Nakonec se ukázalo, že proti sobě nastoupila dvě vyrovnaná družstva. Krvici zahájili aktuálně hraným programem Produkt, který si zde chtěli užít, proto nepřipravili nic extra proti soupeři… Je třeba říci, že náš výkon stál v podstatě za houby, někdo neměl svůj den, někdo měl v hlavě díry po textech, hrozivě padal rytmus, hudba se nedařila, nečekaně se porušovala základní divadelní pravidla – ale v publiku sedělo neuvěřitelných 170 diváků, kteří nás viděli poprvé a kteří byli naladěni na humor, a proto nás podrželi a díky jim jsme neupadli úplně (bylo to nejlepší publikum, jaké jsme kdy měli, což je zvláště na suchou Prahu nezvyklé a zarážející). Dá se říci, že ta nová horda v publiku prostě nepoznala, že na jevišti se orá. Řev smíchy tohoto diváctva nám bude znít v uších každopádně dlouho.

Po přestávce přišla krvavá série Kabaretu Caligula, který hrál na domácí půdě pro své diváky. Byli zatraceně dobří, byť bychom mohli při hlubším rozboru říci mnoho věcí, kterých bylo priveĺa, ale tak to bylo i s námi. Divákům to bylo šumafuk a Caligula s jistotou prošel do dalšího kola. Prohráli jsme, ale slavně :)

Nutno říci, že na to, že našich diváků bylo asi deset, byla kupička hlasů pro nás nečekaně třetinová. Diváky jsme si získali (základní otázka nových fanoušků: "Jak je možné, že jsme o vás nikdy neslyšeli?"…), Kabaret Caligula z nás byl nadšený (čili příjemný soupeř, žádná zlá krev), chválil nás a usmíval se na nás i moderátor večera Jirka Havelka (kterého si zase my obrovsky ceníme) a Palác Akropolis se nám tímto v podstatě hvězdným večerem oficiálně otevřel pro další spolupráci.

[foto]

Nejúspěšnější hra všech dob (Bogdan Cieślar – Tomáš Kout)