Takové grády mělo poslední dvojvystoupení Krvik Totr v tomto roce. Grády – protože slovo "konec sezóny" se ozývalo stále a dokola. "Už jen jeden den – a už jen poslední den…," cedili jsme krz zuby, nemohli se ani vidět, zároveň se měli nejvíc jak-to-jen-jde rádi, a co se práce týče, odvedli jsme ji na 109 %.

Na každoroční prestižní Festival evropských regionů (respektive jeho Open-air program) v Hradci Králové jsme jeli poprvé ne MHD, ale třemi auty, sjížděli se celý den (naše sejsevřenější sedmice vrátane Tobiasze), pod kapkami deště doufali v show, a nakonec ji odehráli bez jediné vteřinové zkoušky, po měsíci, na první dobrou – a skutečně dobrou. Na programu byl samozřejmě program Produkt, neboť nic jiného ani na těch snazších vystoupeních nehrajeme – zároveň jej nasazujeme tam, kde to snadné není a kde je potřeba zaujmout, a zároveň je potřeba říci, že to pokaždé zaujme, více méně víc než méně.

Byť jsme hráli až ve čtvrt na jedenáct (opět v exkluzivním prostoru atria hradecké radnice) a byť se smrákalo k pršení, publikum došlo a upřímně řečeno dobře vzalo vše, co jsme předvedli aspoň náznakem. A oproti předchozím ročníkům jsme zde předvedli většinu dobře!, v té ráži, kterou Produkt má (lehce jsme ale upravili a zesvižnili). Bez ohledu na to, že zde bylo chyb jak máku, ale tak vtipných, i pro nás i pro publikum, které nás nijak neznalo, že… Že.

Zároveň ale je třeba říci, že toto byla vlastně veřejná zkouška a to opravdu veřejné vystoupení se odehrálo až druhý den, po lehce propité noci u Jardy Humla Pokorného a po únavném přejezdu z Hradce do Chomutova, kde jsme hráli na spřízněném hudebním festivalu kamarádů z Intercateringu Music for children. Ferstival hudební, navíc ve fázi rozjížděcí; přesto se nám podařilo i prudičské, anarchistické, divadlo nechtivé hlasy umlčet a nechat je zaujmout naším the best of the best of.

Byli jsme všichni zcela mrtví, Tomáš navíc v roli moderátora festivalu, hráli jsme ihned po čtyřhodinovém přejezdu, v letním kině, spolehnout jsme se museli jen na vlastní hlas, ale nezklamali jsme sebe ani publikum (přičem obrovský DÍK patří kamarádům z Intercateringu, kteří nás podpořili obrovsky a přinutili i zbylé publikum reagovat) a hudební festival aspoň na chvíli přehoupli jiným směrem.

Užili jsme si to i proto, že jsme věděli, že toto je konec sezóny, sezóny doposud nejnabitější, nejúnavnější, nejsložitější a nejtěžší: 100. vystoupení v říjnu – v listopadu dosud nejlepší Bránice – vánoční Návrat v prosinci – zrodu Produktu v lednu, prvního následně reprízovaného kabaretního představení, prosadivšího se přes Píseček do Písku a možná i Hronova – a nakonec květnová Továrna, bez komentáře, až na to, že: půlroční práce na textu, čtvrt roku realizace a další měsíce práce před sebou, protože – toto je první představení, na kterém dokážeme reálně pracovat, přestavovat ho a experimentovat ku prospěchu věci, chyby nechyby.

Znovu tedy budiž řečeno – konec desáté nonstop strávené sezóny. Konec i proto, že je to sezóna v tomto sledu poslední. Uděláme si pauzu. Dlouhá léta plánovanou a chtěnou, ale tentokrát ne jen tak ledasjakou, uděláme si totiž pauzu bez možnosti výjimky.

I proto je potřeba hodnotit tento skvělý rok, ve kterém takřka nebylo blbé výjimky. Nebylo nic opravdu špatně, vše se neslo v atmosféře soustředěné práce a přitom práce přátel. Těšmež se na tu přespříští sezónu, kdy navážeme!

PS: Dosud nebylo řečeno, proč se příští sezónu nic neděje. Ono to také dosud není oficiální, ale pokud to vyjde, Petr odjede na stáž a to znamená, že Krvik Totr stojí.

Doufejme ale, že nepostojí soubor.

Budiž mu projekty lehké!

[foto]

Ovce v Chomutově (Petr Jediný Novotný – Pavla Drtinová – Filip Votava – Tomáš Kout)