Už je to uděláno, už je to hotovo!

Poslední srpnový den jsme poskočili o mnoho světelných let dopředu: Tomáš Kout a Petra Biňovcová se vzali, a kdo by si teď už jen vzpomněl na Koutika v krátkých trenýrkách, ten je out, protože teď začalo "seriózno" a život.

Popravdě, Koutovic svatba byla spíše všeobecná veselice, bez větších výstřelků, zato od začátku do konce plná energizujících emocí a přátel všeho druhu. Ukázalo se, jak moc jsou spjaté rodiny Koutů i Novotných (ženichové a svědci), když jsme tak v autokoloně mířili do Klenče, spolu s Votikem a Cieślarovými (VIP hosté). V Klenči se přidala Binďa a ve Veltrusech zástupy Krviků aka VOŠHáků, gympláků, LAiků (zdá se, že se tu příjemně zacelila nejedna stará rána) či IC ľudí.

Ve Veltrusech na zámku došlo na nejeden výbuch smíchu: "Budete žít pod společným jménem Kout, Koutová" – to se opravdu nedalo. Či standardní "Ano", které Tomáš spontánně zdramatičtěl ve stylu Miloše Kopeckého: "Ano, rád," na což brilantně zareagovala zkušená Petra svým "Ano, ráda". Že se vzali rádi, všichni víme, celou svatební oslavu jim to však všichni házeli na hlavu a patrně ještě dlouho budou.

Bylo zvláštní sedět na svatebním obědě s těmi samými tvářemi, které se stále potkávají, tentokrát však v pozici ženicha, nevěsty, rodiny, svědka a nejbližších přátel. Zvláštní – trochu divné – a krásné. O dojetí tu nebyla nouze.

V sokolovně v Račiněvsi se pak udála úžasná párty pro sto lidí, na které se převážně tančilo, a to nevídaným způsobem. Aj ta nevěsta byla unesena, ale hned zase nalezena, stálo to jen jedno pivo, halt Kout je zkušeňák. V pozdním a podroušeném stavu jsme se vzepřeli tchánově organizaci svatby mladých a vypůjčili si od fantatické keyboardové zábavovky Elmex kytárku a zahráli Tomášovi a Petře čtyři písničky SPODP Filtru. Poprvé se na nás tančilo a poprvé jsme hráli přes elektriku.

Akce potom pokračovala v kempu Obora, kde jsme byli (Petr, Tomáš, Filip) v roce 1990 na školním výletě (a kde měla být i oslava, kdyby bylo méně hnusně). To už bez Koutů, které dorozvezl svatební autobus do hotýlku. Na VIP chatičce č. 25 zbylí gympláci a P+F blbli před barevnou televizí Tesla fandíce panu Jaroslavovi v AZ kvízu a truchlíce s notorickou smolařkou v Áčku Pavlíny Wolfové…

Druhý den jsme už jen v gymplácké skupině s Koutovými pokračovali v kempíku dopíjením GPJP's svatebního daru (šestnáctilitrového hrnečku s motivem zajíce v říji plného koly s rumem), a pak už se parta dělila. Nejdéle vydržela úderná sestava Novotný-Votava-Pihrt-Sušil, kterou svatební veselice odvála až do kralupského opida Votavů k jejich tétéčkovému vláčkovému panelu (navazujíce na berlínský pobyt u podobně šiblého Hartmutha), načež jsme popíjeli v UNESCEM chráněném bufetu na nádraží a pak na nádražce bubenečské.

Úplnou tečku nejen za svatebčany, ale i za dnes uplynulými dvaceti léty, co se zná ústřední trio Krvik Totr, udělali Votava s Novotným pár pivy v Dejvické Sokolovně, několik set metrů od místa, kde se před tou nepředstavitelnou dobou poprvé potkali. Toto výročí však zůstává právem skryto za nádhernou svatbou těch nejbližších, které máme.

PS: Na Koutově svatbě byli skoro všichni: Petr, Filip a rodiny povinně, za Krviky Pavla, Sonia a Bogdan a chodící Tobiasz, Anička z Austrálie na chvíli se navrátivší, Martina (s Petrem), Zita (těhotná! a s Filipem), Jarda Huml Pokorný, za VOŠH pak Franta s Klárou a Bárou, Jana Soprová, Kevin. Stěžejní byli gympláci – Maggie, Lenka s Davidem, Anička, Pihrt, Sůša, vzácný Mareček, Iva, Varel, Hodan, König. Za LA Pavla Fridrichová, Lucie Janovská s Pavůlem, Denisa, Willy a Machan a z Intercateringu dorazil Filip Khünl a hlavně Románek a fotící Etienne. A samozřejmě nám zatím neznámí kamarádi Petřini v čele s fajn svědkyní Vlastou.

[foto]

[foto] [foto]

[foto] [foto]

[foto] [foto]

[foto]

[foto] [foto]

[foto]