Těsně před svůj odjezd na stáž vložil Petr Jediný Novotný druhé uvedení představení Ona & On, tedy text-appealový Eintopf povídek a písniček o lásce a jídle se Zuzkou Macákovou a Filipem Votavou. Hudba SPODP Filtr, povídky a scénky PJN a Zuzka (autorsky se podíleli někdy oba, jindy zvlášť), světla Helena Jirásková. To zní prostě.

Nešlo však o druhé uvedení čili první reprízu, nýbrž o druhou premiéru. Přišlo nám, že premiéra v Nablízku, ač stokrát vtipnější než původní, neuvedená verze, se přes léto nějak rozsmutněla a zvážněla. A každopádně se všichni shodli na tom, že začátek je divný. Slovy Jenšíka Daniela "Mentální masturbace". Navíc Zuzka i Petr přes léto sami zveselili a nalezli si nové téma: "Nový svět". V Novém světě už to není tak, že "Víme, co chceme, ale nevíme jak a s kým". V Novém světě VÍME jak a víme s kým.

Na to téma vznikla u obou nová povídka (kupodivu Nový svět) a písnička Bombiván (která nahradila Tragéda). Jinak zůstalo vše při starém, nové kousky celé představení uvedly a opravdu posunuly jinam. Navíc – ač se nezměnil sled textů ani jejich obsah, v tomto novém vyznění ta samá slova působila zcela jinak.

Ale jak vlastně vyzněla… Petr si se Zuzkou teoreticky naplánovali nový směr, pozitivní a vtipný. Ve finále se ovšem opakoval pracovní postup plně podobný tomu červnovému: měli jen 6 dnů na vše, ve kterých vše napsali, poskládali, upravili – a poté začali zkoušet hudbu, přestavby a světla (hrálo se tentokrát v Řetízku na DAMU). Práci s texty tedy zahájili až před diváky. A nutno říci, že se to výjimečně zdařilo. I to oba více bavilo – nevěděli, do čeho jdou.

Účinek byl báječný. Diváci (kterých bylo tak padesát a naprosto Řetízek nacpali) byli obrovsky podpůrní a sežrali vše i s navijákem. Konečně jsme tu měli (nečekaně) Přemysla Ruta, který potvrdil obrovskou změnu k lepšímu, že jsou v textech jako doma, svobodní. A jinak tu byl výkvět všech skupin Petrových i Zuzčiných, které ale tak nějak příjemně patří k sobě (KATaP, Krvici, Tomovi gympláci, Šipky [že, Koumáku], rodiny…). Hrálo se úžasně, mělo to drive, byla to velká bžunda. A stejně byli tací, kteří pod tím vším rozkódovali hluboký smutek. Sice se smějeme, ale to jen, abychom nebyli patetičtí, abychom nešli do pekel. Uvnitř to ale opravdu není veselé.

Toto představení bylo zároveň Petrovou rozlučkou s českými prkny a s přáteli. Vydařilo se megaicky. Šli jsme v úžasně promísené partě asi třiceti lidí do Popocafépetlu, kde hráli skvělí cikáni – už po Počepicích totiž bylo dohodnuto, že se nebude chlastat, ale tančit. A tak jsme tančili. Do tří do rána tady, do pěti jsme ještě popili v Bataliónu. Pivo za 45 korun nás ale udolalo k spánku.

Večer, noc, spánek i ráno byly příjemné a veselé – Petr byl v obložení drahých panen počepických, Evy a Lenky :)

Že by se jednomu chtělo na rok pryč, to tedy ne.