Krvik Totr hráli na Písečku popáté, poprvé ale ne až poslední den, a tak jsme si neděli parádně užili. Cítíme se nyní poněkud zahlceni hlubokými rozhovory s vyššími šaržemi a máme o čem přemýšlet: po nedávných konzultacích Ivana Vyskočila a Přemysla Ruta jsme se nyní víc než dřív setkali s Vladimírem Hulcem, Dorka s Petrem Lantou šli s námi také do mnohem větší rozebíravé hloubky než nám daly poroty minulé. Mezi představeními jsme se pak nejvíce setkali s Petrem Macháčkem z Kamene, s kterým jsme si svým dílem jaksi navzájem uhrančiví. A největší radost jsme měli z výborné diskuse po Antonínovi DS a následným soukromým rozhovorem s Martinem J. Švejdou, který byl (doufejme oboustranně) přínosný v přemítání nad tím, co je a co má být. – Ale teď už si musíme od velikánů odpočinout a na chvíli se zababrat ve svém bahně… :)

Ale ještě k Martinovi: řekl nám výtečnou věc (ale opakovaně – poprvé asi před rokem), že náš vývoj se zastavil u Návratu z proutí, tyhle scénky jsou jen přešlapování. To my víme dosti přesně, pouze jsme nechtěli nehrát, když nová hra dosud nebyla. Přešlapování je však přesný termín. Snad je lepší říci nové prošlapování již projité cesty. Tady to známe a umíme. Podobným způsobem ale mluvila v diskusi i porota – my jsme v klidu, nová hra s tím vším požadovaným a očekávaným je za humny.

A snad právě proto nás emotivně zcela minul fakt, že jsme se po letech vrátili na top – za Produkt jsme získali celkové třetí místo, tedy 2. doporučení na Šrámkův Písek, stejně jako tehdy poprvé. Co nás obrovsky těší, že jsme ve vynikající společnosti: před námi jsou už jen Antonín DS a Kámen. A co nám dělá další radost, je individuální cena za hudbu Sonie Cieślar. (Ostatně z pěti individuálních cen putovaly čtyři do rodiny "malé Bránice" – dvě Krvikům /byť ta druhá nebyla divadelní, ale osobním a pro diváky zakódovaným vzkazem Dorky Štérové Petrovi za cestu z Mlejna a do Mlejna… :) /, po jedné Ezopovi a TuStudiu.)

[font]