Krvik Totr oslavili dnes výjimečným veřejným vystoupením 15 let od chvíle, kdy se Novotný s Koutem z obavy z neúspěchu zaštítili před vydáním svého pilotního díla Vsegda gotov! názvem, který již neodpářou. Patnáctý rok patřil k nejúspěšnějším, napsali doposud nejucelenější hru Továrna, funkční kabaretní představení Produkt prošlo mnoha štacemi, završeno úspěšným Jiráskovým Hronovem. Zopakováno bylo dnes, opravdu výjimečně, protože PJN je na celoroční stáži v Bordeaux a do Čech se vrátil opravdu jen na skok.

Řekněme, že šlo o vánoční večírek. Pohodička, klídeček. A také určitý sentiment po dlouhém odloučení skupiny, která v této sestavě funguje pět let. Jinak by to totiž musel být propadák: nezkoušelo se, před Petrovým příjezdem se jen šolíchalo, s Petrem v podvečer vystoupení to bylo jen jakési upomínání. Opravdu pohodička – s příšerným následkem a výsledkem: před vyprodaným Nosticákem na Kampě, kam nyní míříme coby na stálou scénu, nakupila se hromada chyb kolektivních i individuálních. Spontánní a strašně trapný nástup k 15 letům, kdy se vůbec nestřetla myšlenka otců a realizace Pavlina. Dále strašný klavír, strašný zpěv, pletené texty… Nejstrašnější bylo cokoli, co předvedlo strašné zakladatelské trio. Příkladem budiž předčasné nástupy, kterých bylo jak u ochotníků; perličkou byl Petrův motavý odchod v Moskevníčkovi, po němž neudržel rovnováhu (po noci prochlastané s Koutem) a na jeviště znovu vpadl, krz oponu, jejíž část strhl…

Na druhou stranu platí to, co se tu píše velice často: Novotný s Koutem bojovali, aby se chytli. V tom směru byla teatrologicky vděčná Rozcvička, kde bylo úplně hmatatelně cítit, jak se ladí a z katastrofy velice těžce bruslí směrem k čemukoli divácky vděčnému, což se nakonec povedlo. A pak chytali padající míček po zbytek představení, ovšem jedině oni dva dokázali vnímat druhého, a sice sebe samé dva. Je vidět, jak jsou funkční a opravdu propojení. Krásným vrcholem byli Tři mušketýři, před rokem málem již zapomenutá věc, která se znovu vedrala v plné síle na jeviště. Dnes jsme je zahráli po hronovsku, s krásným žudrovským přízvukem, a byl sukces enormní. Nevyšla Šťastná kancelář, již po bůhvíkolikáté, něco se z ní ztratilo. Zato vyšel spontánní přídavek, nenazkoušená skladba V čekárně, která už také dávno padla, aby byla dnes vytažena a předvedena v nejčistší podobě.

Celkově to byl humus se světlými místečky, přímo zářícími. Co je jasné: tudy ne, přátelé. Takto ne, přátelé. Tohle byla totiž ostuda, kterou zachránila jen vůně stromečku. Je jasné, že je třeba dělat věci jinak. Rok 2008 bude pro Krvik Totr významně přelomový. Musíme opravdu jinudy. A co je také jisté: po čtvrt roce bez sebe jsme konečně trochu zestárli – a tohle, co jsme dnes hráli, prostě už hrát nemůžeme.