"Tak jsem tu s tím Krvikem, pane Antonín," dá se motticky zahájit recenze historické (byť dočasné) fúze Krvik Totr s Antonínem DS (ex-kds Puchmajerem). Martin J. Švejda pod taktovkou autorskou, výpravnou a režisérskou poprvé nepracoval s neherci. Za herce mu posloužil soubor Krvik Totr oba Koutovi (tedy Tomáš a konečně na jevišti i Petra), Pavla a Bogdan. Cieślarowie byli přítomni oba, v "tradiční krvikototrské úloze choreografické a hudebně zpracující". Stalo se tak v reminiscenci na dávné Puchmajery, muzikálu Ivan, Kamil a Dušan, který měl premiéru v A-Studiu Rubín (domovské scéně Antonína).

Pro oba soubory to byla výjimečná zkušenost: Švejdovi se otevírá herci nový svět, Krvici jsou poprvé a konečně vedeni zvenku, navíc v nepůvodním textu. Tomáš měl školu navíc: udržet se a nepřirežírovávat, jsa obklopen svým souborem.

Malý intelektuální muzikál je typický puchmajerovský text přehnaných emocí a vypjatosti na hranici parodie, ovšem nově i na pomezí vážného textu. Některé pauzy byly již na hranici únosnosti, ale nasazení herců nedovolilo, aby v nich vyrostly palmy. Před premiérou probíhala nezvyklou situací o to závažnější nedůvěra ve vznikající dílko, nicméně s diváky: hned po první větě smích a po druhé další a další, a to v místech, jež byla tolik vážná a přitom nikoli závažná, nikterak parodická. Soudě dle reakcí diváků tedy parodie zvítězila.

Byly ovace, přidávaly se dvě písně z celkových čtyř. Famózní byla Petra, která dle reakcí měla svoji velkou premiéru zcela na háku, nenechala se rozhodit ničím, skvěle zpívala a hrála výborně. Sečteno podtrženo: jediná neherečka smetla favoritku Pavlu. Na poslední chvíli zakolísavší a v úspěch (i v sebe, po dlouhé době pouze herce) nevěřící Tomáš byl klasicky stržen diváctvem a oproti zkouškám ohromně vyrostl (inu, principálská vlastnost a la V+W lidi se baví, dolej olej!).

Diváci byli spokojeni, samozřejmě s (převážně drobnými) výhradami. A třebaže se ozvaly i hlasy, jak si mohou Krvik Totr takto kazit jméno, jsouce uváděni vedle Antonína, "Pokácíme srnky," veceme na to.

Celkově dá se shrnouti takto: Nezvyčajné spojení dvou souborů, kdy každý přispěl do společného díla svou osobitostí, osobitým přístupem, aby vzniklo něco zcela nového, u obou původních spolků dříve (a patrně ani později) neviděného. Diváci se dali rozdělit na dvě skupiny: jedni přišli na nás a viděli typické Krviky v netypických polohách i celku, tedy textu (zatímco tanečky a hudba byly typické). Druzí přišli na Antonína a viděli typický intelektuální "závažný" text z pera MJŠ v netypickém podání hereckém. Obě skupiny byly nakonec překvapeny příjemně.

Protože se jedná o dílko rozsahem malé (půlhodinové), předcházelo mu autorské písňové vystoupení Báry Šabartové, Izy Bigmickové a naší paní Soni. Bářiny nápadité snové a české texty se střídaly s hravými, až infantilními polskými písničkami Izinými. Hudbu obstarala autorsky Sonia, podpořena v některých číslech Bářinou hrou houslovou. Dívtky proložily písně četbou povídek Daniela Charmse, což patřilo ke slabším místům večera. Do příště to slíbily ošetřit.