Petr s Tomášem si dnes na dálku zavzpomínali na osudný 1. červen 1993, kdy třicet dní před skončením "základní školy s rozšířeným vyučováním cizích jazyků na nám. Svobody 930B" a již přijati na dospělou střední školu absolvovali proslulý mač ve školní jídelně. Zpracováno jinde, tož stručně jednotlivé body a chody:

Exkluzivita nevídaná co zákusek: indiánek, nikdy předtím! – Petr stejně jako všichni ostatní bere si dva (1. oficiálně, 2. pod tác). – Tomáš z neznámých důvodů indiánek přehlédne. – Sedne si proti Petrovi. – Spatří indiánek. – Spatří druhý indiánek. – Druhý (či první) mu vezme. – Petr se jej snaží znovunabýt. – Marně. Bojuj o indiánek!… – Beznadějen, leč pln pomsty, Petr učiní gesto odplaty: naleje Tomášovi čaj do polévky. – Tomáš razancí pozdějších dialogů KT odvétá nalitím své polévky do polévky Petrovy. – Petr akceleruje nalitím polévky své do hlavního jídla Tomášova (znojemská s rýží). – Tomáš nečekaně vypointuje: své hlavní jídlo překlopí na Petrovu hlavu. – Petr odpoví posledním zoufalým výpadem: svůj druhý (či první, každopádně poslední) indiánek narve Tomášovi do oka.

To vše mlčky, plynule, rytmicky, za užaslého přihlížení spolužáků a úč. – Sláva poraženým, je to nula od nuly pojde.

Následně opouštějí školní jídelnu, Tomáš sladce jednooký, Petr kysele s okurkami ve vlasech, načež propuknou v neskutečný smích.

Tato událost je považována za bod zlomu v jejich vztahu a často interpretována jako první skeč. Jeho kvalitu posilnil fakt, že se ani jeden nebránil výpadům druhého, v intuitivním cítění a ctění pozdějších dramatických forem vyčkali vždy soupeřovu repliku, načež sami briskně odvětili. Řekové to nazývali agón.

Prosíme o tichou vzpomínku.