Švejdovo-Charmsova Jelizaveta Bam podruhé v Praze, po půl roce a po oprášení, které doznalo i určitých změn. Jelizaveta lepší, klidnější, většina výkonů příjemně zvládnutých, s radostí. Druhá půlka však zpomalila, což sice neznamenalo pád napětí, které se drželo ukrutně, ale divácky nestravitelnému kusu ona brzda neprospěla. Jelizaveta je zkrátka předváděčkou toho, co umíme, měli by tam chodit režiséři a tahat si nás do svých – normálních – počinů, ale běžný divák nemá šanci. Hra vyžaduje ohromnou spoluúčast (a proč by se měl divák namáhat) a neuvěřitelný kontext a sečtělost. A to je trochu moc. Hrálo se v Kameni – přátelské prostředí, nepříliš příjemné místo a strašný klavír…