Šestý rok v řadě hrál někdo z Krviků na hradeckém Avignonu. Letos jsme hráli na starém dobrém nádvoří Radnice v rámci koncepčního večera Martina J. Švejdy Nálet na Hradec. Nálet nebyl ale ani tak náš jako deštný. Prošli jsme si tentokrát nejistotou stran hraní doslova pekelnou.

Nedlouhé kusy zahrál Antonín D.S. (nejlepší bylo Škorpilovo Intelektuální show), proběhl společný projekt s Krviky Ivan, Kamil a Dušan (rozhodně nejsilnější a nejúspěšnější část Náletu) i čerstvá Jelizaveta Bam. Ta však byla odehrána v dešti, v kalužích, s diváky oddanými a trpělivými, s herci ženoucími vpřed jako o život (což ale statické inscenaci prospělo), a stejně se namrzlo a druhý den chrchlalo. Za Krvik Totr: „Již nikdy divadlo za každou cenu!“ Loňská i letošní zkušenost Krvik Totr v Hradci byla lidskými podmínkami pro herce otřesná.

Do Náletu se vmezeřil i Inženýr Vladimír a také SPODP Filtr, nestojí to však za řeč: původně půlhodinový set byl zkrácen na 15 minut poté, co za á pršelo, za bé zvukař nás začal zvučit 15 minut po začátku, za cé nezprovoznil elektrickou kytaru. A tak jsme řvali a tu bídu přeřvali: bylo to jednoznačně nejlepší vystoupení Filtru letos. Tedy – kdyby bylo dostatečně dlouhé a kdyby bylo technicky kvalitní. Umělecky to bylo skvělé. Ale zase: muselo to být za každou cenu?

O Náletu si přečtěte ve zpravodaji festivalu Hadriánovi, v čísle 8 a 9.

[ zprovoznit odkazy na hadriána interního + pořešit odkaz filtrovský starý,ať fachčí přesměrování]