Nenápadná, ale dlouhá sezóna se dnes završila posledním živým představením z líhně členů Krvik Totr: Ona & On (4) se zúčastnilo soutěžní přehlídky autorského divadla Pirkenštejnský ptáček. Představení zápasilo s mnoha protivenstvími: sami autoři mylně spoléhali na sílu svého dílka a přihlásili se na open-air festival, kam se však jejich komorní forma vůbec nehodila, většinu hry tak museli bojovat s hluchým či naopak rozléhajícím se zvukem, ponejvíce pak s dětmi, opilci a procházejícími. Nutno však říci, že po vcelku nezaviněně katastrofálním entrée (protože zkrátka došlo k diváckému šoku „co to je“ tam, kde chvilinku předtím skončilo pouliční divadlo pro děti) se soubor pomalinku sbíral a získával si svoji pozornost – finále bylo zcela jejich. Na druhou stranu to, co nejvíce publikum ocenilo, byl boj – nikdo ze souboru se nedal a bojoval o přízeň prostředky tak divadelními, že o mnoho převyšoval hlavy amatérských počinů kolegů, kteří divácký klid a soustředění třeba i měli, ale podle všeho nestáli o to, aby byli slyšeni dál než v nulté řadě. Ona & On podle zavedených standardů Krvik Totr pracovali s „šestnáctou řadou“.

Přehlídka byla soutěžní – a podle všeho úplně všechno na inscenaci, tedy nejen její dnešní boj s větrnými mlýny (komorní a tichý počin na jarmarku), ale sama inscenace, která je dlouhodobě obecně vychvalována, přineslo své plody: a sice dva. Filip Votava získal cenu poroty za hudební složku, a tento diplom je cennější než ten následující: jeho nikdo neznal a neměl důvod dodat jakési uznání do počtu. Ocenění nejvyšší – nejlepší inscenace přehlídky – bylo pochopitelně neskutečně potěšitelné, ba ego drásající, ale jsou tu ta mnohá „ale“: jednak se domníváme, že přehlídka neměla důvod soutěžit, např. proto, že výběr souborů nebyl koncepční, ale spíše známostní (tedy narozdíl od národních postupových přehlídek), ale i proto, že jednotlivé soubory přišly s nesrovnatelnými formami (my třeba považovali za nejlepší soubor ExCe(e)S a jejich podle názvu stupidní, ale s vynikajícím výkonem a švihem skeč Krasochlast III – Deathmatch (který prostě MUSÍ vystoupit na příští Bránici!). Ale hlavní důvod lehkého odstupu od té skvostné ceny je ten, že porotě předsedal Ivan Vyskočil, a ten nás musel mít rád, neb jsme předvedli to, co je prostě jeho (ačkoli jistí cizí diváci říkali, že něco podobného není nikde k vidění, a sám pan Vyskočil si při kritice nebere servítky – nám však udělil jen pár skvělých, leč dílčích rad, jež snad zahrneme příště), mezi šesticí byli rovněž sourozenci Masopustovi, blízcí Zuzky a pořadatelé, a Kateřina Schwarzová, která sice žádná „naše“ není, ale před šesti lety jako jedna z mála vychvalovala Krvik Totr v Písku a toto re-setkání bylo víc než potěšlivé.

Suma sumárum: jsme šťastní, ale víme, že to není jen tak.

PS: Tak už má první cenu z Písečku Kout za Švejdovo Ivan, Kamil a Dušan a PJN z Ptáčka za Ona & On. Kdypak se konečně pochlapí samotní Krvici za svůj počin? Už je to tristní. Sice nejde o ceny, ale… tak trochu o ně jde.

[odkaz na bránici]