Petr Jediný Novotný se rozloučil se svobodou skromným výletem do Plzně. Sekundovali mu Kout s Votavou a samozřejmě Ingus. Že bylo veselo, netřeba dlouze vysvětlovati, Plzeň opět nezklamala. Vrcholem (byť šlo o rozlučku, žádný hampejz jsme nenavštívili) byla návštěva Ševců (tam, kde nás jednou vypepřovali a jidny jsme jim vyjedli předkrmy teplé i studené), kde Tomáš sledoval tak vášnivě televizní souboj Slávie a Karlových Varů, až ho místní považovali za Plzeňáka. A když mu začali vyprávět protipražské fóry ("A ten znáš, jak Pražácí..."), jal se Kout vykřikovati: "Ale já jsem Pražáááák!"