Sedmý vánoční večírek Krvik Totr – ale léta už vlastně nejde o večírek s jakoukoli vánoční tematikou, ale zkrátka o předvánoční termín nějakého našeho počinu, přičemž pokaždé je vybraný titul „reprezentativní“ pro kýžený rok. Letos nemáme nic jiného než Svázanou, ale reprezentativní je každopádně. Čtvrté uvedení (opět v Praze a opět v znovudomáckém Pidivadle) potvrdilo několik domněnek: hra je to zatraceně dobrá. Má těžký, pomalý rozjezd, kterého se nesmíme zaleknout a užít si ho. Nesmíme ani chvíli usínat na vavřínech, stále, v každé chvíli je potřeba pracovat každý za sebe, společně, ale také s diváky a pro diváky. Hra je možná zatraceně dobrá, ale my takoví nejsme. Dnešní repríza byla velice oddřená, avšak bez větších zádrhelů – potřebu větší naší aktivity zapříčinilo nečetné a zcela cizí publikum, které se jen tak nedalo, ale které jsme stejně nakonec udolali… Z čehož máme radost.

PS: Odposlechnuto v kuloárech: „To jsou fakt mentálové, ty herci…“ Chi!