Jelizaveta Bam stejná a jiná. V Rubínu se poprvé představila v přezkoušené úloze Mamky Martina Vaníková, čímž se Mamma Ham'rt definitivně profiltrovala do Krviků (PIAF Sessions totiž absolvovala její autorská polovice Hana Jediná Novotná). V této inscenaci už jde jen o jediné: jak ten který večer ten který herec lépe či hůře odvede svoji nepopsatelnou roli. Již je standardem naprosté ticho (smích, který se tentokrát nezvykle ozýval zpočátku, časem utichl), již je standardem reakce „Herecké a hudební výkony super, ale co to má bejt?!?“ – a již je standardem reakce, že „je to to nejlepší/ nejhorší od Krviků“ a „jak jsme mohli/jen tak dál“. Následuje vysvětlování, že jsme v tom jen herci a že je to především Švejdova a Sonina hra… Nicméně ze strany herců je vysloveně radost v této hře pobývat – sice se nedostává nižádné reakce publika, ale je to taková herecká samohana. Divák netuší, oč běží, my herci ovšem máme díky Martinovi vcelku hluboké povědomostní zázemí postav. Naprosto rozporná záležitost: Teatrologická onanie – není marné ji vyzkoušet, vždycky ale nastane ono nepochopení divákovo. A tedy vždy znovu a znovu nastává problém: „Je nám v tom skvěle. Ale proč to děláme?“