Hustě Svázaná, a ještě s bonusem
Páté uvedení Svázané, čtvrté v Praze a v Pidivadle. Pomalu se blížíme k tomu, co jsme si v září vytyčili. Filipův Édouard byl hotový hned, protože jsme se mu jednak nejvíc věnovali a jednak je to přímočará, divácká postava. To Victor a Jean-Paul jsou v podstatě hereckými oříšky (či ořechy, když už je to Noix) a jejich realizace zkrátka trvá. Poprvé se to ale na dosah přiblížilo té jasné, leč těžko zrealizovatené představě o nich (je to humor, ale oba mají v sobě určitou tragiku). Petr s Tomášem byli v nevídané ráži, která nebyla ta prvoplánově komická. Naopak Filip byl jaksi zakřiknutý – dohromady to ale dalo velice vyrovnaný výkon (jindy Fíla – po zásluze – vyčuhuje). Obecně jsme tedy konečně spokojeni – takhle to má být. Vida, jak je ta divadelničina náročná, ale kdo si počká… Nejvíc je to však tím, že jsme od nepovedené druhé premiéry (kdy jsme si mysleli, že to máme v paži) neustali ve zkoušení. A ta práce je vidět.
Dnešek byl ale výjimečný i publikem – ač sobota, ač všude bílo a lyžovno a ač rezervací se sešlo pomálu, bylo prakticky plno, a to převážně cizích lidí. Neznali nás a o to milejší byly následné, i osobní díky. My zase osobně vzdali hold naší mámě Jiřině Novotné, která oslavila 65. výročí narození, a tak jsme jí představení věnovali a navrch přidali tradiční básničku Narozeniny Jiřičky s fernetem, chlebem a posléze pomstou – absurdní nahrávkou PJN a Jiřiny z roku 1999 nazvanou Příšerný Američani. Na pódiu v tu chvíli stáli staří dobří Krvici s připitomnělými svojskými fórky, a být tam čistě naše publikum, zamáčklo by nejednu slzu. O to víc se totiž ukázal být rozdíl mezi „studentskou besídkou“ kabaretních Krviků a vcelku dospělou Svázanou.
PS: Přemysl Rut: "Ze hry čiší francouzský duch!"
PPS: Náklady na inscenaci konečně splaceny! Hurá!
[doplnit MP3 Amíky]