Komplikovaný titulek sděluje, že jsme uzavřeli sezónu, a sice 9. uvedením Svázané, která se nám povedla tak strašně moc, že to byla jedna óda na radost.

Stalo se v Pidivadle, v parnu, které odlákalo davy diváků, a tak byl sál poloprázdný, ale publikum bylo neskutečné a doslova zachránilo hrozící trapné ticho, kdy se lidé bojí smát. Smích nás nakopnul a došlo k mnohým vyhrávkám a pidizměnám, jež ocenili hlavně stálí sledovači. Ale obecně vzato: model Svázané bývá takový, že začátek se vleče, k pochopení dojde nejdřív s příchodem Édouarda, k naladění až s druhým retrem a k úplné spokojenosti až s vytasením sešítku. Tentokrát se výtečně vedla celá první polovina, poté to na chvíli spadlo, ale vytasený sešítek nás katapultoval do mistrného závěru. Opakuji: óda na radost to byla a rozhodně potvrzení, že v této hře má smysl pokračovat i v příští sezóně.

PS: Včera zemřel Ladislav Smoljak. Dnes jsme hráli pro něj.