V Řetízku jsme měli premiéru a tamtéž i derniéru. Čtvrtý díl našeho seriálu na téma stěhování se dočkal úctyhodného roku a čtvrt divadelního života a šesti uvedení. Derniéra byla špičková: atmosféra lehce křečovitá, leč výkony víceméně strhující, poprvé se například chytla hned vstupní povídka Vůbec se mi to nelíbí. Hned po první písničce přišla reklamace z vedlejšího Divadla Disk, že jim rušíme jejich Racka. V tu chvíli se představení změnilo v skutečně derniérovou taškařici, kdy jsme odšeptali Bombivána (varianty typu „Jsem otrokem katedry činoherního divadla“ – ale i původní text v novém kontextu působil vtipně: „V kuchyňce ticho…“) a vůbec se chovali naprosto jinak, včetně závěrečného potlesku, který jsme spontánně změnili na muší tření o dlaně. Diváků bylo jen 11, ale nezvykle vytvořili naprosto skvělou atmosféru. Velice příjemná tečka a jedna z mála našich opravdových derniér se vším všudy, zejména hereckým pocitem „dnes naposled“ (většinou konec přijde sám a nečekaně, či se hra prostě již nenasadí). Další díl bude, ale netušíme kdy.

Sledujte stránky Afinteatre, kde se dozvíte zejména o projektech Zuzky Macákové.