Naše pražské Oscary se konaly i nekonaly. Každopádně jakákoli naděje pohasla a letos jsme dostali pěkně na frak. Japato?

Na Stodůlecký Píseček (kvůli rekonstrukci přesunutý do v baru pěkné, v sále naprosto neosobní a divné KC Zahrada) oproti zvyklostem závěrečního prime timu nedorazila skoro ani noha. V železobetonové kostce jsme hráli pro cizích 15 diváků. Sice jsme si je nakonec (skoro již dle tradice) získali, ale byl to tichý porod. Zaskočeni jsme byli opravdu velkým prostorem, který jsme si neošlapali: ukázalo se, že Svázaná je opravdu pro komorní prostor. Děsuprázdné hlediště nás rovněž nepodpořilo. A tak jsme sice delší dobu odolávali a hrnuli po svém přes rampu, ale nakonec nám došly síly a druhá polovina se jen tak tak nezhroutila, nerozpadla. Se ctí můžeme říct, že uhrát to tu bylo těžké jak prase. U světel/zvuku u toho bojoval náš kapří support Marysko. Další věc, která vyplavala na povrch: je to už moc ohrané – věci děláme automaticky, Édouard jde dokonce rapidně dolů, je potřeba to znovu nakopnout. A to už byla výtka poroty (Vladimír Hulec – Tomáš Žižka – Berlíňanka Jana Korb) – není provázané gesto se slovem, jedno jde dřív než druhé. Ale kromě pár dalších věcí (víc do extrému! > to nám říkají stále a mají pravdu, ale už je to lepší; + stylizace postav je výtečná, ale nedůsledná > zperfekcionizovat!; + slouží to víc jako studijní hříčka pro nás jako autory než jako regulérní hra pro diváky) nám nevyčítali nic, naopak ohromně chválili (až to bylo někdy dojemné, třeba etymologie prvního „a“ a slova „altán“ až do „ž“ – „Žervé“…) – vtipně a inteligentně pojatý feminismus namířený do vlastních řad („degustace viny“), autorství (přirozeně vystižená francouzská kultura), naplněný žánr, spousta nevysloveného, byli jsme pochváleni za scénografii (sic!) – sladění barev, zvuků, pohybu, odlišení postav… Zkrátka jsme slyšeli věci, které jsme nikdy neslyšeli, leda jako vyčítané absentnosti.

No ovšem posléze došlo k onomu osudnému vyhlášení. Nominace se už letos neudílejí. Druhé a třetí doporučení bylo rozdáno. A první doporučení, čili vítěz Písečku, „nebylo uděleno souboru Krvik Totr“. „Porota dospěla k názoru, že nejde o experiment, ale o činohru.“ Přesto jsme oficiálně nejlepší inscenací. Takže opakujeme titulek: NEVYHRÁLI JSME PÍSEČEK!

Jsme zase o krok dál, protože minule (před třemi lety s Produktem) jsme byli vlastně čtvrtí. Jenže tohle ví jen ta dvacítka lidí v sále, bylo to per huba, nikde to nebude zaneseno. Tato comebacková sezóna zůstala bez plodů. Vynikající Svázaná nepostupuje nikam, končí v čtvrtfinále… Hulec nám osobně říkal, že to on vyvracel kolegům to, abychom jeli na Písek, kam se podle renovovaného charakteru experimentujícího divadla už prý definitivně nehodíme. To vše zní rozumně a jasně a vlastně mile, ovšem Svázaná a potenciální Hronov jsou v háji. Zažili jsme „pozitivní diskriminaci“…

A to, že patříme už do činoherního divadla, je taky v háji, protože porota těchto experimentujících alternativních přehlídek je ohromně skvělá a cenně reflektující přesně to, co potřebujeme slyšet. U činoheráků se dost bojíme, třeba i toho, aby nás neposunovali následnými léty jinam. A tak to vypadá, že letos jsme se naposledy zúčastnili Písečku, který jsme přerostli, a od příště zahájíme novou éru, činoherní… Má to logiku, opravdu jsme vždy dbali na herectví. Ale také na neortodoxní, alternativní přístup k němu, co nejdál od kamennýho! Takže jsme v jakémsi vakuu, ve kterém možná zůstaneme pod pokličkou v Praze. Skončit s Písečkem je hrůza, strávili jsme tu kus života (7 let) v onom oscarovém napětí, očekávání a sunutí vpřed, navíc nás tu mají opravdu rádi.

Letošek je tedy oproti velikému očekávání katastrofální. Ona & On neprošlo do Písku (ale na Wolkerův Prostějov), Filtr neprošel na Portě (mezi kotlíkáře, to dá rozum, ale zkusili jsme to), PIAF se nekoná (taky se to dá pochopit, ale mrzí nás to moc), no a Svázaná, horký adept úplně všeho, pohořela prostě jen kvůli špatnému přehlídkovému zacílení. Je to strašně smutné, strašně. Před očima máme hronovské publikum a je nám do breku. Anžto nejde o nějaké medaile, ale doopravdy o ty diváky. Tak s tím se letos definitivně loučíme. Sezóna uťata v poločase.

PS: Nejvíc jsme se báli dvou věcí – že se bude rozebírat Jean Noix (neb se od začátku odevšad ozývá, jakou dobrou hru jsme si vybrali, ač jsme ji napsali my sami), ale vůbec: naopak nám vehementně vnucovali, že je Jean Noix fiktivní. A druhá věc – že se bude mluvit o souvislosti s IKD a Jelizavetou. Ó nikoli a blahoslaveni budiž porotci – vůbec nás s tím nespojovali. Mluvili o tom vědomě jako o spolupráci se Švejdou, ó hosana!

PPS: Leč - ó jak je to všechno na hovno!